Z letadla vystupuje urostlý, opálený muž. Vítá ho sám Heinrich Himmler. Zatímco Hitlerovi přiváží vedoucí výzkumné expedice z Tibetu psa a roucho duchovního, Himmler prahne po jiných darech…
Na téhle expedici mu hodně záleželo. Heinrich Himmler (1900–1945) si vzal totiž do hlavy, že Tibet je kolébkou árijské rasy. Teď bylo potřeba to jen dokázat.
Proto si před časem svolal na poradu zástupce Ahnenerbe, Výzkumné společnosti německého dědictví předků. Hlavním úkolem tohoto „vědeckého“ ústavu SS je doložit nacistické rasistické teorie. „Vyšleme do Tibetu naše výzkumníky,“ rozhodne Himmler.
Musí to být nejen odborníci na flóru a faunu, protože oficiálně půjde o přírodovědnou výpravu, ale i lidé oddaní jejich věci a samo sebou členové SS.
Žádné padavky!
Má dostatečně dobrodružnou povahu a zkušenosti z Tibetu. Zoolog Ernst Schäfer (1910–1992) se účastnil už dvou amerických expedic do těchto těžko dostupných končin světa, navíc vstoupil do SS už roku 1933.
Sice se o něm sem tam povídá, že to udělal, jen aby mohl jezdit na své výpravy, říšský vůdce SS Himmler mu ale věří a učiní z něj vedoucího plánované cesty. „Potřebuju pořádné chlapy, žádné padavky,“ rozhlásí Schäfer.
Tyto předpoklady splňují entomolog a filmař Ernst Krause (1899–1987), geofyzik Karl Wienert (1913–1992) nebo antropolog Bruno Beger (1911–2009). O logistiku se postará Edmund Geer.
V dubnu 1938 se vydávají z italského Janova na cestu do míst, kam ještě žádná německá expedice nevkročila. Ani tato nemá jisté, že se do Tibetu dostane…
Vstup za holínky
„Jakápak vědecká expedice, jde jen o nacistickou propagandu,“ šíří Britové v indické Kalkatě před příjezdem Schäferových mužů. Ti dostávají na šest měsíců vstupní vízum do Sikkimu (nyní indický stát), odkud je nejpříhodnější přístup do Tibetu.
V červenci 1938 rozbijí tábor u úpatí Kančendžengy, třetí nejvyšší hory světa. Čekají na povolení ke vstupu do Tibetu. Naštěstí vůdce výpravy ví, jaké přesvědčovací metody tu platí.
Dveře ke střeše světa jim otevírají nafukovací matrace, holínky a máslové sušenky. Do Lhasy vkročí členové expedice 19. ledna 1939. S malým dalajlámou se nepotkají, zato je přijímá regent.
I když Schäfer v Britské Indii prozíravě odstranil ze svých věcí nápisy, že expedice je pod patronací Himmlera, tady nacistickými symboly nešetří. Hlavně na fotkách. Jde jen o alibismus?
Lovecké delirium
Přeměřil víc než tři stovky tváří, bere i otisky prstů. Antropolog Beger je ve svém živlu. I jeho kolegové se činí. 22. dubna 1939 opouští expedice Tibet s vycpanými ptáky, nejrůznějšími rostlinami, semeny.
Pro Adolfa Hitlera (1889–1945) kromě darů vezou také dopis od regenta: „Přijměte, Vaše Jasnosti králi Hitlere, naše ujištění o zájmu v pokračování přátelství…“ Schäfer může být spokojený.
Kromě sběru materiálů se v Tibetu dosyta věnoval své oblíbené zábavě – lovu, a také pořádné konzumaci alkoholu, kterému přišli na chuť při společných večírcích i Tibeťané. Dodnes panují dohady o skutečném cíli expedice.
Spekulovalo se o instalaci speciálního přenosového zařízení na některém horském vrcholu pro lepší spojení s Japonskem nebo o sondování možnosti atakovat z této oblasti Brity v Indii.
Každopádně po návratu do Německa dostává Schäfer od Himmlera za své služby osobní dar, SS prsten cti se smrtihlavem. Teorie o kolébce árijské rasy se však nepotvrdily.
