Od bolševické revoluce už je to téměř šest desetiletí a sovětský režim drží moc pevně v rukou. Některým to však připadá málo. „Zpátky k Leninovi!“ hřímají a neváhají kvůli tomu riskovat vše.

Na počátku 70. let minulého století je do výzbroje sovětského námořnictva zařazena nová, 120 metrů dlouhá protiponorková fregata Storoževoj. Dostává zkušenou posádku 200 mužů v čele s Anatolijem Potulným.

Mezi ty nejostřílenější patří i důstojník Valerij Sablin (1939–1976), který má za sebou už 15 let služby ve velitelských funkcích u námořního dělostřelectva. Po absolvování Vojensko-politické akademie V. I. Lenina už je ho ale na pouhého dělostřelce škoda.

Stává se zástupcem velitele pro politické záležitosti, tedy na každé lodi takřka nejmocnějším mužem. Jeho politická uvědomělost je ale podstatně vyšší, než se předpokládá…

Všechno napravíme!

Na podzim 1975 je Storoževoj převelen do lotyšské Rigy, aby se zúčastnil přehlídky k 58. výročí revoluce. Když 6. listopadu fregata zakotví v tamním přístavu a třetina posádky tráví volno na břehu, nastává Sablinova chvíle.

Kolem sedmé večer zamkne kapitána Potulného v podpalubí a do jídelny svolá 13 důstojníků a 13 praporčíků. „Vedení SSSR se odchýlilo od leninských principů, a my to teď napravíme,“ prohlašuje.

Upozorňuje na bující byrokracii, korupci ve státě a na zneužívání moci stranických funkcionářů k osobnímu prospěchu. „Odplujeme do Kronštadtu a budeme požadovat vystoupení v celostátní televizi, kde předneseme požadavky,“ shrnuje svůj plán.

Dává hlasovat. Deset přítomných je proti, a tak jsou přemístěni do izolace. Je čas promluvit k prostým námořníkům. „Celé velení lodi stojí za mnou,“ oznamuje jim lživě Sablin. Loď opouští přístav.

Špatný cíl

Sablin vysílá depeši se svými požadavky, jejichž text piloval celé měsíce. „Současný státní aparát bude očištěn, částečně zrušen a odvržen na smetiště dějin,“ píše. Celé sovětské námořnictvo má pohotovost.

Do pronásledování fregaty se zapojuje devět lodí, startují letouny 668. bombardovacího pluku. „Chce s lodí přeběhnout do Švédska!“ děsí se admiralita.

„Zaútočte na Storoževoj a v případě nutnosti ho potopte,“ nařizuje ministr obrany Andrej Grečko (1903–1976).

Letouny Jak-28 kvůli zmatkům v navigaci nejprve bombardují špatný cíl, nákladní loď Volgo-Balt 38, o chvíli později exploduje puma přímo před pronásledující lodí Komsomolec Litvy.

Krůček od apokalypsy

Pak už jdou do akce obávané stroje Tu-16. Nesou desetimetrové jaderné rakety Raduga a svět se ocitá několik minut od atomového útoku. K tomu ale naštěstí nedojde.

Konvenční bombardování i palba z leteckých kanonů rychle zlikviduje nejen záď lodi, ale především odhodlání vzbouřenců. Námořníci osvobodí uvězněné kamarády i velitele Potulného, při přestřelce je Sablin zraněn.

„Vzpoura je potlačena,“ vysílá Potulnyj s úlevou. Následný soudní proces se stává varováním pro všechny, kdo by snad tohoto příkladu chtěli následovat. Sablin je obviněn z velezrady a 3. srpna 1976 popraven.