Je vlhko a ve vzduchu je cítit zatuchlina. „Podejte mi to,“ pokyne Victor Berg na jednoho ze svých průvodců a natáhne se po páčidle. Chvilku trvá, než se mu podaří prastaré víko kamenné rakve nadzvednout. Když nahlédne dovnitř, zkoprní. Leží tam totiž skoro třímetrová kostra. 

Říká se mu ztracený archeologický ráj a není divu. Nan Madol, komplex 92 umělých ostrůvků s kamenným městem, leží v mělké korálové laguně poblíž ostrova Pohnpei v Mikronésii uprostřed Tichého oceánu.

Podle archeologů bylo město postaveno někdy kolem 12. století, možná i dřív. K čemu přesně sloužilo, se však neví. Objevují se hypotézy, že šlo o mocenské centrum dynastie Saudeleurů, kteří ovládali i některé další oblasti v Mikronésii.

Komplex na vodě prý byl sídlem kněží a šlechty – panovník chtěl mít všechny případné soky pohromadě a držet tak nad nimi kontrolu. A právě uměle vybudované město bylo pro tento účel naprosto ideální…

Hodně práce

V době největšího rozkvětu tu žila asi tisícovka lidí. Obydlená byla ale nejspíš jen třetina ostrovů, zbytek sloužil jako místo posledního odpočinku těch nejvýznamnějších a nejbohatších osob.

Ani tak ale vědcům není jasné, proč si místní dali takovou práci se stavbou skoro stovky umělých ostrůvků. V případě každého z nich totiž musel být v moři zbudován obdélníkový prostor ohraničený čedičovými balvany a vyplněn korálovou drtí.

I té byla potřeba pořádná spousta. Dohromady totiž ostrůvky pokrývají plochu asi 2,5 kilometru čtverečního, tedy zhruba 350 fotbalových hřišť. A vedle umělých ostrůvků se pod vodou nacházejí další části starodávného města.

Zakázané místo

Už sama přítomnost čedičových bloků, vážících skoro 50 tun, vyvolává řadu otázek. Nejbližší lom je na opačné straně ostrova Pohnpei a dopravit sem tolik stavebního materiálu muselo místním zabrat několik let.

Dnes se domorodci do ruin vůbec neodvažují – bojí se podivných zvuků a duchů. Místní král zakazuje rušit klid posvátného místa a hrozí smrtí těm, kdo ho poruší. Počátkem 20. století spadá ostrov pod německou správu.

Tehdejší guvernér Victor Berg (1861–1907) nebere na rozkazy domorodého panovníka zřetel, na jaře 1907 vstoupí do jedné z hrobek a otevře zapečetěné rakve. Ke svému údivu spatří dvou až třímetrové kostry dávných vládců ostrova. Pár dní nato nečekaně umírá. Patrně na úpal a vyčerpání.

Japonské nálezy

A jeho objevy? Podle zápisků německého cestovatele Herberta Rittlingera (1909–1978) našli také Japonci krátce před druhou světovou válkou v hlavní budově dávného města pod hladinou oceánu několik podobných koster. Prý ležely v platinových rakvích.

Japonští potápěči rakve pod vodou rozebrali a kusy kovu vynesli nad hladinu. Faktem je, že do Japonska se v té době opravdu dováželo velké množství tohoto cenného kovu.

Ostatky „obrů“ z Nan Madolu doputovaly až do Hirošimy, kterou však v srpnu 1945 zničila atomová bomba a s ní i veškeré důkazy.