„Chceš poddané obrat o poslední košili?“ odrazuje paní z Coventry chotě od dalšího navýšení daní. S vydřiduchem ale nehne. „Dobrá. Ukážu těm chudákům, jak s nimi soucítím a že se stydím za tvou hamižnost,“ rozhořčí se ochránkyně chudých. „Projedu městem úplně nahá!“

Lepší vtip chamtivý Leofrik z Mercie (†1057) dlouho neslyšel. „Ty? Umřela bys hanbou!“ zlehčuje situaci.

Ctnostná lady to ovšem myslí smrtelně vážně, a tak se ti dva vsadí. Splní-li Godiva (asi 990–1067/1086) svou výhrůžku, manžel daně nezvýší…

Na koni v rouše Evině

Ve středoanglickém Coventry se zpráva o chystané akci šíří rychlostí blesku.

„Nechť stud naší paní dopadne na lakotného Leofrika!“ hřímají kazatelé, aby bylo jasno, že zbožná mecenáška a dobrodinka není žádná exhibicionistka, nýbrž oběť mamonem zaslepeného hraběte.

V osudný den připomíná jindy rušná metropole mercijského hrabství království Šípkové Růženky. Když se odvážná šlechtična za východu slunce vyšvihne do sedla, všechny okenice zůstávají zavřené.

Zahalena pouze do svých dlouhých vlasů, projede Godiva na bílém oři ulicemi středověkého města a sázku vyhrává.

Zahrne svatostánky zlatem

Představa nahé plavovlasé hrdinky v koňském sedle dráždí po staletí fantazii umělců. Lady Godivu opěvují básníci, vzniká i řada romantických obrazů a jezdeckých soch.

Oblíbená anglosaská pověst se dočká několika filmových zpracování a italský hudební skladatel Pietro Mascagni (1863–1945) použije námět pro svou operu Isabeau. Nicméně historici se o populární legendě vyjadřují skepticky.

První písemné zmínky o lady Godivě pocházejí až od kronikáře Rogera z Wendoveru (†1236). Šlechtična, jejíž jméno vzniklo přepisem staroanglického „Godgifu“ a v překladu znamená „Dar Boží“, je v nich vyzdvihována pro svou štědrost.

Přispívá na provoz klášterů v Chesteru, Eveshamu, Leominsteru a Much Wenlocku. Chrámu v Coventry věnuje cenné originální předměty a šperky. O jejím vlivu na Leofrika se ví hlavně to, že ho přiměla k založení benediktinského kláštera…

Pokání, nebo divoká jízda

„Všechen tvůj majetek patří mně,“ objasňuje v jedné z verzí legendy Leofrik, proč manželka nemá do jeho daňové politiky co mluvit. Proto se Godiva rozhodne dát v sázku to jediné, co patří výhradně jí – totiž své tělo.

Jenže v době, kdy k tomu mělo dojít, řídí správu města Coventry podle hodnověrných historických pramenů výhradně ona sama. Pokud vybírá daně, pak na vlastní odpovědnost. Odkud se tedy celá pověst vzala?

Možná se zbožná dáma dopustila nějakého hříchu a vykonala trest pokání. Ten ve středověku spočívá v tom, že kajícnice projde městem ve spodním prádle, tedy prosté košili bez rukávů, navíc zřejmě prostovlasá a bosa.

Pověst ale mohla vzniknout na základě událostí během nevázaných pohanských oslav jara a plodnosti. Důkazy však chybí. Jízdu lady Godivy zmiňuje až o téměř 200 let později latinsky psaná kronika Flores Historiarum.

Utajené ženské zbraně

Roku 1066 se po vítězství Normanů v bitvě u Hastingsu chopí vlády nad Anglií Vilém Dobyvatel (asi 1028–1087).

Anglosaská šlechta se musí vzdát svých pozemků ve prospěch pokořitelů z kontinentu, kteří se usazují v Anglii a zabírají majetky nepřátel. Pouze Godiva, vdova po jednom z nejmocnějších šlechticů Leofrikovi, se z těchto opatření vyvlékne a zůstává ve svém. Čím na dobyvatele zapůsobila, že jí povolil výjimku, zůstává dodnes záhadou…

*** Oslepen nahotou ***

Editoři a autoři Anglické kroniky v 18. a 19. století obohacují pověst o lady Godivě o dramatický mikropříběh jistého krejčovského tovaryše. Celé město Coventry se před jízdou své paní zabední.

Zamykají se dveře, zatloukají okenice. Pouze „Všetečný Tom“ si nedokáže poručit. Touží spatřit nahou šlechtičnu stůj co stůj. Do okenice proto vyřeže otvor a s napětím naslouchá blížícímu se klapotu kopyt.

Sotva v zorném úhlu zahlédne bělostnou kůži ženina nahého těla, zatmí se mu před očima a nadobro ztrácí zrak. Tomův příběh historikové už opravdu považují za čirý výmysl.