Český kníže Bořivoj se nejistě rozhlíží po hodovním sále. Zatímco Svatopluk usedá s dalšími hosty ke stolům, obtěžkaným vybranými lahůdkami, jemu je vyhrazeno místo na zemi. Jde o záměr, jak váhavého Přemyslovce přimět, aby přijal křesťanskou víru?
„Jaká běda, ty muž tak vynikající, a nestydíš se, žes vyhoštěn ze sedadel knížecích, ačkoli sám také vévodskou moc a hodnost máš, ale raději chceš pro hanebnou modloslužbu s pasáky sviní na zemi seděti?“ obrací se na Bořivoje (852/855–888/890) arcibiskup Metoděj (813/815–885) podle Kristiánovy legendy z 10. století.
Kníže nemusí o odpovědi dlouho přemýšlet. „V jaké nebezpečí bych se vydal pro tuto věc, nebo co dobrého mi přinese náboženství křesťanské?“ zajímá se živě.
A Metoděj, jakoby na vše připravený, ochotně vysvětluje… Bořivoj se od něj následně nechává pokřtít. Děje se tak v roce 883 nebo 884.
Politicky riskantní krok
V Čechách se návrat pokřtěného Bořivoje podle Kristiánovy legendy nesetkává s nadšením. Zdejším pohanským velmožům se nelíbí panovníkovo nové náboženství. Dostávají strach, že je k němu bude nutit násilím, a tak se proti knížeti spiknou.
A to si dotyčný počíná mimořádně obezřetně. Z mnoha náznaků vyplývá, že „Bořivoj považoval přijetí křtu za politicky riskantní krok“, jak uvádějí autoři Velkých dějin zemí Koruny české. Vlna nepřátel ho však zahání do kouta. Kde hledat pomoc?
Bořivoj se vydává zpět na Velkou Moravu, kde mu kníže Svatopluk (†894) ochotně poskytne azyl.
„Mezitím… svrchu řečený lid, setrvávaje ve své nepravosti, nějakého vévodu Strojmíra,… který uprchnuv ze své země žil jako vyhnanec u Němců, přivede zpět domů, vypraviv pro něho poselství, a ustanoví si ho knížetem,“ líčí situaci v Čechách po útěku Bořivoje Kristiánova legenda.
Kdo je onen Strojmír? Snad některý Přemyslovec, který se dříve musel Bořivojovi klidit z cesty. Příbuzenství s knížetem ho opravňuje k tomu, aby se ujal vladařského stolce.
V Německu, snad konkrétněji v Bavorsku, ovšem žil tak dlouho, že slovy Kristiána „zapomněl mluvit svou rodnou řečí“. V tom vězí kámen úrazu! Počáteční nadšení Čechů z výměny na knížecím stolci vystřídá rozčarování.
Ke slovu se čím dál častěji dostávají stoupenci uprchlého Bořivoje. Situace je vyhrocená, ve vzduchu visí občanská válka…
Moravský zásah?
Zapeklitou situaci má vyřešit rokování obou znesvářených stran na sněmovním poli kdesi mimo Prahu. Podmínkou je, že všichni zúčastnění přijdou beze zbraní. „Proměňme se!“ zazní však náhle dojednaný signál.
Přívrženci Strojmíra odhazují pláště a vytahují ukryté dýky. K jejich velkému překvapení ale totéž učiní i Bořivojovi věrní, které kdosi včas varoval. Strhne se krvavá řež, v níž Bořivojovi stoupenci získávají navrch.
Těžko říct, zda je to i tím, že se s knížetem do Čech vrátily početné Svatoplukovy vojenské oddíly. Na jejich přítomnosti se historikové neshodnou…
O víru nejspíš nešlo
Následný osud svrženého Strojmíra zůstává nejasný. Snad uprchl zpět do Německa, možná byl dopaden a popraven. Někteří odborníci zpochybňují, že k tzv. Strojmírovu povstání vůbec došlo.
Prý byly informace o něm doplněny do Kristiánovy legendy až se zpožděním. Odkazují přitom na fakt, že důvod, pro který se Strojmír českému lidu znelíbil – tedy, že neovládal jejich jazyk, je projevem českého nacionalismu.
Jeho výskyt je ovšem zaznamenán až v 11. a 12. století. I samotná postava Strojmíra je více než problematická.
Podle Kristiánovy legendy se čeští velmoži Bořivoje zbavili kvůli křesťanské víře, tudíž by bylo pochopitelné, aby muž, který ho na knížecím stolci nahradil, byl pohan.
Že by ale Strojmír mohl dlouhou dobu – tak dlouhou, že zapomněl svůj rodný jazyk – pobývat v Německu, aniž by podstoupil křest? To se nejeví jako pravděpodobné. Nejspíš byl proto Strojmír také křesťan. V čem byl tedy lepší než Bořivoj?
Zřejmě se nemohl chlubit takovou autoritou. Bořivoj se Svatoplukem za zády byl pro české velmože příliš mocný, se Strojmírem mohli manipulovat.