Je namol, přesto sedne do malého jednomotorového letadla a v noci s ním přistane na ulici v centru New Yorku! Nikomu se naštěstí nic nestane a Thomas Fitzpatrick vyfasuje u soudu u jen pokutu. Bohužel se nepoučí.

Při jedné z dalších divokých pitek se nechá vyprovokovat k tomu, aby svůj šílený kousek zopakoval!

Často a rád vypráví kamarádům, že bojoval už ve druhé světové válce. Buď lže, nebo se Thomas Fitzpatrick (1930–2009) prostě „udělal“ starším. I kdyby narukoval až v roce 1945, bylo by mu teprve 15 let!

O tak mladé vojáky americká armáda rozhodně nestála, přijímala až 18leté, výjimečně 17leté mladíky. Ať tak, či onak, Fitzpatrickovu účast v korejské válce (v letech 1950–1953) už historikové nezpochybňují. Domů se z ní vrací jako hrdina ověnčený metály!

V roce 1952 se usazuje v New Jersey, naučí se létat s malými jednomotorovými letadly a také začne hodně pít…

Nestihneš to!

V útulné hospůdce v New Jersey je večer 28. září 1956 pořádně veselo, Thomasův kamarád se loučí se svobodou. Po půlnoci, když už jsou všichni pod obraz, začnou padat v lokále nejrůznější opilecké sázky. „Za patnáct minut to rozhodně nestihneš! Ani taxíkem!

Než se tam doploužíš, zavřou ti!“ mávne rukou jeden z hostů nad Fitzpatrickovým přáním, že by chtěl být do čtvrthodinky ve svém oblíbeném baru na newyorském Manhattanu, vzdáleném vzdušnou čarou asi 13 kilometrů.

„To si necháš líbit?!“ zaburácejí smíchy ostatní a nabuzený Thomas záhy zmizí v nočním městě. V nedaleké letecké škole ukradne cessnu a zamíří s ní mezi mrakodrapy.

Krátce před třetí hodinou ranní pak s letounem, který má desetimetrové rozpětí křídel, přistane na 20 metrů široké ulici a pomalu doroluje až ke vchodu do „svého“ baru, kde si ještě stihne objednat poslední pivo.

Přivolaní strážníci však pro jeho radost z vyhrané sázky pochopení nemají. Byť Fitzpatrick nikoho nezranil a neponičil ani žádnou z budov, skončí na policejní stanici.

Hrozí mu vězení, nakonec ale „jen“ přijde na půl roku o pilotní průkaz a musí zaplatit tučnou pokutu.

Urážet se nenechá

Pracuje víc než kdy předtím a také se oženil. Vzal si svou dlouholetou lásku… Znamená to, že se Thomas konečně vybouřil a už seká latinu? Kdepak, pořád se rád napije! 4. října 1958 se zase jednou zapomene v baru a vypráví hostům svoje bláznivé zážitky.

„Lžeš, na Manhattanu se přistát nedá!“ ozve se jeho nový „kamarád“, když přijde řeč na šílený kousek s cessnou. Takovou urážku si opilý Fitzpatrick líbit nenechá. Dopije pivo a pomalým, důstojným krokem opustí lokál.

Ve stejné letecké škole jako před dvěma roky si znovu „vypůjčí“ letadlo a odletí na Manhattan. „Říkal jsem si, že se mi to snad jen zdá.

Prudce jsem šlápl na brzdu, letadlo mi přeletělo těsně nad střechou auta a hladce přistálo přímo přede mnou,“ vzpomíná na onu noc jeden ze svědků. Než se objeví policie, stihne si Thomas dát pivo ve svém oblíbeném baru.

Soudce se s ním tentokrát už nemazlí a na půl roku ho pošle do vězení! Teprve po odpykání tohoto trestu se Thomas konečně umoudří. Skoncuje se všemi vylomeninami i svými pochybnými kamarádíčky a raději se věnuje manželce a třem synům…

*** Sověti mladíčka nesestřelili ***

* Teprve 19letý amatérský pilot Mathias Rust (*1968) ze západního Německa šokuje v roce 1987 celý svět…„Chtěl jsem postavit pomyslný most mezi Východem a Západem!“ bude později vysvětlovat svůj bláznivý let z Hamburku do Moskvy.

* Jakmile dopoledne 28. května vstoupí do vzdušného prostoru Sovětského svazu, „nalepí“ se na něj sovětské stíhačky…Rozkaz sestřelit ho ale nedostanou, a tak Rust večer dorazí nad centrum Moskvy, několikrát zakrouží nad Rudým náměstím a pak přistane vedle něj.

* Sověti nevítaného vetřelce odsoudí ke čtyřem letům vězení, nicméně již zhruba po roce ho vyhostí zpátky do západního Německa.