Udivený papež Lev X. vyhlédne z okna. Až k jeho uším totiž dolehl hlahol, nesoucí se zpoza hradeb Vatikánu. Když se Svatý otec zadívá do dáli, spatří skupinku mužů, kteří si hrají s koženým míčem. Píše se rok 1521. Přidá se Lev X. k nim?
Povahu by na to rozhodně měl. Popisován je jako bezstarostný a všehoschopný požitkář…
Náměstí Piazza Santa Croce v centru Florencie se i přes velmi nízké teploty rychle plní lidmi. Za pár okamžiků se zde má uskutečnit klání v calciu fiorentinu. Mezi diváky je také slavný malíř a vynálezce Leonardo da Vinci (1452–1519).
„Byl vroucím fanouškem nově se rodící hry,“ uvádí uruguayský novinář Eduardo Galeano (1940–2015). Za kolébku fotbalu je sice považována Anglie, už na konci středověku se ale obyvatelé Florencie baví míčovým sportem podobným kopané.
Říká se mu calcio fiorentino. Jde o upravenou verzi římské hry harpastum, kterou si oblíbili již antičtí císaři. Kolektivní sport později pronikne až do Vatikán.
Hra bohatých
Vše je připraveno na další klání v calciu. Italský politik, diplomat a filozof Niccolò Machiavelli (1469–1527) se ještě jednou protáhne a pak vyběhne na hřiště za svými spoluhráči. Od úst mu stoupají obláčky páry.
„Calcio se hrávalo v zimě každou noc v období od svátku Tří králů až po masopust,“ vysvětluje publicista Vladimir Pomortzeff. Popularitu začne sport získávat ve druhé polovině 15. století.
Možná trochu překvapivě ho hrají především bohatí a vlivní. Vedle Machiavelliho si calcio v průběhu let zamilují třeba vládce Mantovy Vincenzo Gonzaga (1562–1612) nebo princ Jindřich Bourbon-Condé (1552–1588).
Spjatý je ale hlavně se členy florentské rodiny Medicejských. Podle některých si hru oblíbil už jeden z jejích nejvýznamnějších členů Lorenzo Nádherný (1449–1492).
Drsná zábava
„Je to příliš malé na to, čemu obvykle říkáme válka, ale příliš surové na sport,“ prohlásí francouzský král Jindřich III. (1551–1589) poté, co v roce 1575 zhlédne jedno utkání calcia. Od dnešního fotbalu se hra dost liší.
Nastupuje v ní 27 mužů na každé straně, kteří se snaží dostat kožený míč na opačnou stranu pískem vysypaného hřiště. Utkání trvá 50 minut a zahajuje ho výstřel z děla. Není se ani čemu příliš divit, že calcio přišlo francouzskému králi hodně surové.
Jde totiž o sport nesmírně tvrdý. Zastavit protihráče v něm je možné prakticky jakkoli, ranami pěstí i kopanci. Často při zápase proto teče krev a praskají kosti.
Zlomyslná pomsta
Za branami Florencie táboří početná armáda. Ačkoli je město obležené, lidé se srocují v centru metropole a 17. února 1530 se baví calciem. Jde částečně o zlomyslnou pomstu.
Moci ve Florencii by se totiž rádi znovu chopili Medicejové, kteří odtud byli o pár let dříve vyhnáni. Obyvatelé města dobře vědí, jak Medicejové předchůdce fotbalu zbožňují.
Jako mladík calcio hraje i Giulio (1478–1534), budoucí papež Klement VII. Několika klání se zúčastní i Lev XI. (1535–1605), vlastním jménem Alessandro Medici.
To papež Lev X. (1475–1521), který také patří do slavné rodiny, zřejmě v roce 1521 calciu jen přihlíží z jedné z vatikánských věží. Hra se totiž brzy rozšířila i mimo brány Florencie. Oblíbí si ji v Benátkách, Římě, Livornu nebo Pistoii.
Díky Kateřině Medicejské (1519–1589), která si vezme za muže francouzského krále, se sport uchytí i v zemi galského kohouta. Zde ho poprvé spatří Angličané, u nichž se později promění v moderní fotbal.
