Říše Velká Jen má nového vládce. V květnu 759 se jím stává generál Š’ S’-ming.
„Byl malý, hubený, snědé pleti s nepravidelným strništěm, hlubokýma očima a širokými rameny,“ popisují ho prameny. Vůbec nevypadá jako Číňan. Ani nemůže. Jde totiž o příslušníka jiného etnika.
Zadumaný vojevůdce Š’ S’-ming (asi 703–761) si prohlíží svého přítele a spolubojovníka An Lu-šana (asi 703–757). „Co si počneme?“ zeptá se ho po chvíli. Společně totiž řeší zásadní problém.
Oba se podle všeho narodili jako příslušníci turkického etnika ve stepi ve střední Asii, odkud v mládí odešli do čínské říše Tchang. Zde se podle legend živili jako zloději a násilníci. Oba byli chyceni a hrozil jim trest smrti.
Tomu se nakonec vyhnuli vstupem do vojska, kde udělali oslnivou kariéru. Z An Lu-šana se stal hlavní velitel pohraniční armády a ze Š’ S’-minga jeho pravá ruka. Na sklonku roku 755 ale dvojice ztrácí císařovu důvěru a hrozí, že bude odvolána. „To nedovolím,“ hlesne An Lu-šan a s 200 000 mužů se vzbouří.
Blesková válka
V paláci je vše připraveno na honosný ceremoniál. Generál An Lu-šan se při něm na čínský nový rok prohlašuje císařem. Jeho armáda totiž nedala nepříteli nejmenší šanci.
Než se tchangský panovník Süan-cung (685–762) rozkoukal, už přišel o jedno z důležitých měst své říše, Luo-jang.
„Generál v něm 5. února 756 ustanovil Velkou Jen a prohlásil se jejím vládcem,“ píše současný americký historik Marc Abramson. Na čínský trůn tak usedají Turci.
Přídomek „Nebeští“ si vyslouží proto, že mají podle legend pocházet z vrcholků pohoří Altaj. An Lu-šan pokračuje v ofenzivě a v létě 756 dobíjí i hlavní metropoli Tchangů, Čchang-an. Z úspěchů se ovšem příliš dlouho neraduje. Následujícího roku ho zavraždí syn, který se prohlásí novým císařem.
Mizerný válečník
Brunátný Š’ S’-ming si prohlíží mladého klečícího panovníka. Ten jde od porážky k porážce. V listopadu 757 nejprve ztrácí hlavní město říše, o několik měsíců později se musí pakovat i z Luo-jangu. Jeho vojenské schopnosti jsou mizerné.
Š’ S’-ming využívá situace, když ho zoufalec v květnu 759 žádá o pomoc. „Ztráta dvou hlavních měst nestojí za zmínku. Zabil jsi ale otce a zmocnil se jeho trůnu. Nebe, země ani bohové nemohou něco takového tolerovat,“ prohlásí. Mladého císaře zajme, popraví a sám usedne na trůn.
Vše se opakuje
Vojska říše Velká Jen se opět řítí vpřed. Š’ S’-ming znovu získává Luo-jang a uštědřuje Tchangům jeden tvrdý direkt za druhým. Na začátku roku 761 ale udělá chybu. Za svého nástupce označí druhorozeného syna.
„Až získám hlavní město, tak tě zabiji,“ vyhrožuje navíc prvorozenému Š’ Čchao-imu (†763). Ten se zalekne a 18. dubna 761 otce zavraždí sám. Dějiny se tak podivně zopakují. Š’ Čchao-i je stejně neschopný, jako byl svého času An Lu-šanův syn.
Tchangové toho využijí a Velkou Jen rozpráší. V lednu 763 spáchá Š’ Čchao-i sebevraždu a ukončí tak krátkou, ale nesmírně krvavou éru turkických císařů v Říši středu. Podle různých odhadů ji svým životem zaplatilo 500 000 lidí.
*** Jako první snědli konkubíny ***
* Šiky říše Velká Jen se ne a ne dostat do obléhaného města Suej-jang. Od února do listopadu 757 ho zuby nehty brání generál Čang-Sün (709–757), a to i za cenu kanibalismu.
* Už na sklonku léta začíná obráncům docházet jídlo. Vojáci to nejprve řeší tím, že jedí papír a kůru stromů. Poté spořádají koně a krysy.
* „Nakonec velitel obležených Čang-Sün rozhodl, že se budou živit civilisty,“ píše současný americký historik David Graff. Jako první končí na jídelníčku konkubíny, pak starci a nakonec i děti. Ani to ale nezabrání pádu Suej-jangu.