U vjezdu do pulského přístavu se rozkymácely bóje a podivně začala vířit voda. Poručík Kubišta, velící jedné z pobřežních dělostřeleckých baterií, krátce obhlédne situaci a vydá povel k palbě. Správně usoudil, že pod mořskou hladinou uvízla nepřátelská ponorka!
Pochází z chudých poměrů a na svět přišel jako nemanželské dítě. Nikdy se nedozví, kdo byl vlastně jeho otcem, což ho bude trápit po celý život. Bohumil Kubišta (†1918) se narodil 21. srpna 1884, přesně před 140 lety, ve vsi Vlčkovice poblíž Hradce Králové.
Již v dětství vyniká bystrostí, pílí a houževnatostí, ve škole patří k nejlepším žákům. Baví ho především matematika, deskriptiva a kreslení. Po maturitě na reálném gymnáziu v Hradci se rozhodne rozvíjet svůj výtvarný talent.
V roce 1903 začíná studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Kvůli nudné výuce a sporům s profesory ji však opouští ještě během prvního ročníku! Přejde na Akademii výtvarných umění, jenže i tam vydrží sotva pár měsíců.
Z pražské umělecké scény je otrávený, a protože má hluboko do kapsy, raději oblékne vojenskou uniformu.
Tře bídu s nouzí
Kubišta jako dobrovolník narukuje do rakousko-uherské armády. Roční vojenskou službu absolvuje u dělostřelců v chorvatské Pule. Poté nějakou dobu žije v Toskánsku, kde se věnuje malbě, kresbě i grafice, a také procestuje kus Evropy.
Zjara 1907 přijíždí do Prahy a brzy se zařadí k předním představitelům naší moderní malby. Umělecká atmosféra v metropoli ho však opět zklame. Kvůli své tvorbě čelí nevybíravým útokům, a navíc tře bídu s nouzí. „S prodejem obrazů mu to pořád nevycházelo.
Jeho výtvarný styl byl stejně nežádoucí jako kdysi on sám při příchodu na svět,“ dodává současný publicista Josef Veselý. Neradostnou situaci Kubišta vyřeší „útěkem“ do Paříže.
Do Francie může odjet díky finanční podpoře literárního kritika a novináře Františka Xavera Šaldy (1867–1937), s nímž se před časem seznámil.
Dojde na facky
V městě nad Seinou pilně studuje díla starých mistrů i uměleckou avantgardu. Objevuje kubismus, v jehož duchu začíná malovat své obrazy. Ani o ty však prozatím nikdo nestojí. Kubišta zase žije z ruky do úst.
V Praze, kam se vrátil během roku 1910, se utápí v dalších sporech s kolegy-umělci. Dojde i na fyzické násilí, kterým se zabývá soud! Za pár let už toho má Kubišta plné zuby, a raději znovu vstoupí do armády.
Vrací se k dělostřelcům na námořní základně v Pule, kde ho zastihne začátek první světové války.
Odhalí vetřelce
Krátce před Vánoci 1914 se do pulského přístavu pokusí proniknout francouzská ponorka Curie, nicméně uvízne v ochranné síti a upoutá na sebe pozornost. Kubištovi rychle dojde, co se děje. Vydá rozkaz k palbě.
Vetřelec je potopen a český poručík za odměnu dostává vysoké vyznamenání. Na Jadranu bude sloužit až do podzimu 1918. Koncem října přijíždí do Prahy na dovolenou a po vzniku Československa se přihlásí do nově se rodící čs. armády.
„Byl plný plánů do budoucna,“ vzpomíná jeho přítel, malíř Jan Zrzavý (1890–1977). Žádný z nich už ale Kubišta nestihne zrealizovat. Koncem listopadu 1918 totiž jeden ze zakladatelů české moderní malby podlehne španělské chřipce.
