Odmalička bojuje s tuberkulózou. Berta nepřízni osudu nepodlehne a i díky přátelství s Karolinou Světlou si plní svoje sny. Bohužel lásky, po které touží nejvíce, se nedočká. I když se mužům líbí, až do své předčasné smrti zůstane svobodná…

Svou vlastní maminku nikdy nepoznala. Johana Mühlsteinová (†1841) totiž zemřela krátce po jejím narození. Trpěla tuberkulózou a zákeřnou chorobu bohužel předala i maličké Bertě (1841–1887).

Výchova děvčátka zbude na jejím otci, který se s rodinou často stěhuje, protože v severních Čechách řídí výstavbu silnic. Inženýr Leonard Mühlstein (asi 1797–1890) má ještě další děti, a tak do své domácnosti přijme hospodyni.

Časem se pak znovu ožení, a to s dcerou bohatého mlynáře Annou Mužíkovou. Jak líčí současná publicistka Jitka Haincová, „laskavou a srdečnou ženu si děti brzy oblíbily, a zvláště pro nemocnou Bertu se stala milující a obětavou maminkou“.

V ústavu pookřeje

Tuberkulóza páteře jí odmalička komplikuje život. Berta nemůže chodit do školy, otec jí platí domácí učitele. Ve 13 letech zvídavé a bystré děvče nastoupí do vyhlášeného hydroléčebného ústavu v Praze.

Koupele, tělocvik ani častý pobyt na slunci ji sice nevyléčí, díky kombinaci těchto procedur se však mladičká pacientka přece jen cítí lépe a duševně pookřeje. V české metropoli se Berta seznamuje se spisovatelkou Karolinou Světlou (1830–1899).

Horlivá propagátorka ženského hnutí jí ukáže, že „žena si má jít za svým snem. Zároveň byla zapálenou vlastenkou, takže i v tomto směru se Bertě stala vzorem,“ upřesňuje současná publicistka Martina Bittnerová.

Po tříletém pobytu v Praze se dospívající dívka vrací do severních Čech. Pochopila, že s tuberkulózou bude bojovat celý život. Neradostným faktem se ale semlít nenechá, naopak! Dál se vzdělává a snaží se být co nejvíce samostatná a nezávislá.

Oblíbená autorka

Po odchodu do penze v roce 1864 se Leonard Mühlstein a jeho rodina natrvalo přestěhují do Prahy. Berta se spřátelí s řadou zdejších vlastenců a aktivně se zapojuje do spolkového života.

Vstoupí například do Amerického klubu dam, který vznikl v roce 1865 z iniciativy mecenáše Vojty Náprstka (1826–1894). Zároveň se intenzivně věnuje psaní.

V dobovém tisku vycházejí její články s ženskou tematikou, v průběhu let vydává také sbírku básní a několik dívčích a ženských románů. Čtenářky si její knihy zamilují a vesměs pozitivně je hodnotí i literární kritici.

Nemoc ji zastaví

Touží po lásce, jenže kvůli tuberkulóze se nikdy neprovdá. „Přátelila se s mnoha muži, ale jejich vztah nikdy nepřekročil tuto hranici. A tak všechno, co nemohla mít, sny, tužby, žaly a nenaplněné touhy, zachytila ve svém díle,“ uvádí Haincová.

Berta žije v domácnosti s rodiči a mladšími sourozenci. Její knihy se dobře prodávají, a proto může přispívat do rozpočtu početné rodiny. Spoustu svých nápadů však na papír už přenést nestihne. Zhoršující se zdraví jí to nedovolí.

Poslední měsíc života stráví energická spisovatelka a vlastenka na lůžku. Umírá v srpnu 1887 krátce po svých 46. narozeninách.

Podle Haincové „tehdejší noviny a časopisy otiskly nekrology, které se o ní vyjadřovaly s úctou a oceňovaly její přínos na literárním poli“.