Čínský císař Kchang-si si zvědavě prohlíží toho zvláštního muže, který do jeho země přicestoval až z Evropy. Pokouší se mluvit lámanou čínštinou, vysvětluje, že se vyzná v astronomii, kartografii i hudbě.
Ano, to je ono, mocný vládce ze Zakázaného města z něj učiní člena svého orchestru!
Karel Slavíček (1678–1735), rodák z Jimramova na česko-moravském pomezí, je mužem mnoha talentů. Jeho otec je učitelem a městským písařem a synovi rovněž dopřeje vzdělání. Díky tomu nadaný hoch vystuduje teologii. Oborů, které ho zajímají, je ale mnohem víc.
Nadchne se pro astronomii nebo matematiku. Ještě během studií kreslí podrobnou mapu tehdejší Prahy. Po absolvování škol se podle otcova vzoru pouští na učitelskou dráhu.
Chvíli působí jako profesor matematiky na gymnáziu ve slezské Vratislavi, pak se stává profesorem matematiky a hebrejštiny na univerzitě v Olomouci. Zde také vstupuje do jezuitského řádu.
Učí se na lodi
Členové Tovaryšstva Ježíšova jsou často zanícení cestovatelé a misionáři. Jen z české provincie řádu jich podle historika Zdeňka Kalisty (1900–1982) vyrazí do světa hned 160. Nejde přitom výlučně o Čechy a Moravany, ale i o Němce, žijící na našem zemí.
Do Číny jich přitom zamíří devět, mezi nimi i Karel Slavíček.
Žádost o vyslání na misii si podává v roce 1714, a už o rok později putuje napříč Evropou do portugalského Lisabonu, aby se tam společně s dalšími řádovými bratry nalodil na plavidlo, směřující do Říše středu.
Plavba z Lisabonu do Macaa trvá neuvěřitelného půl roku. Slavíček však během ní rozhodně nezahálí. Snaží se pochytit základy čínštiny, aby se v novém prostředí rychle zorientoval.
Jakmile dosáhne cíle své cesty, přijme také tamní oděv i účes, aby co nejvíce splynul s místním obyvatelstvem.
Maluje Peking
Činnost jezuitských misionářů samozřejmě neunikne pozornosti císaře Kchang-siho (1654–1722). Slavíčka si panovník oblíbí pro jeho vědomosti v oblasti přírodních věd. Už v roce 1717 ho pověří zpracováním mapy Pekingu.
Jezuita se směle pouští do náročného díla a pod jeho rukama se rodí zřejmě jeden z prvních, možná i úplně první plán čínské metropole. Nakonec ale vladař najde pro svého favorita jiné uplatnění – učiní z něj hudebníka ve své dvorní kapele.
Přisoudí mu hru na spinet – malé piano, kterému ovšem ještě ve Slavíčkově éře chybí nohy. Ve volném čase pak misionář pracuje i na svých astronomických pojednáních, jednu práci věnuje čínské hudbě. Bohužel se z nich dodnes nic nedochovalo.
O jeho působení v Číně se ví skrze dopisy, které hojně rozesílal evropským učencům a řádovým spolubratřím.
Díky němu se na starý kontinent dostala řada zajímavých informací, jak to ve vzdálené zemi funguje, a tak bývá Karel Slavíček někdy označován také za našeho prvního sinologa, odborníka na Čínu.
Pod kontrolou
Slavíčkovi vypovídá službu zdraví. Nakonec musí opustit rušný Peking a uchýlí se na čínský venkov. Nepobude si tam dlouho. Vlády se ujímá nový císař Jung-čeng (1678–1735), a ten už není vůči Evropanům tak vstřícný jako jeho předchůdce.
Chce je mít pěkně pod kontrolou, proto všem misionářům nařizuje setrvávat výhradně jen v Pekingu. Slavíček se musí chtě nechtě vrátit do metropole. Zůstane zde až do své smrti v roce 1735.