Praktikant u vídeňského soudu musí denně popsat stohy papíru a je nešťastný z toho, jak pomalu to jde. Co takhle zavést písmo, které bude mnohem úspornější a půjde jím zapisovat neporovnatelně rychleji?
Rodák z Poličky Hynek Jakub Heger (1808–1854) pochází z chudého prostředí. Sní o studiu teologie, podřizuje se ale přání otce, aby se stal jeho pokračovatelem v rodinném hospodářství.
Není to dobrá volba, protože jeho chatrné zdraví mu neumožňuje starat se o usedlost důsledně. Právnickou kariéru ale může rozjet i nemocný. Vystuduje v Olomouci a školu v roce 1835 dokončí ve Vídni.
Tam také nastupuje u trestního soudu jako praktikant a později působí i v advokátních kancelářích.
Německý vzor
Nekonečné zapisování je úmorná práce a Hynek touží si ji zjednodušit. Začíná se zajímat o těsnopis.
V té době už existují různé těsnopisné soustavy a on po pečlivém studiu považuje za nejperspektivnější systém německého vynálezce Franze Xavera Gabelsbergera (1789–1849). Jeho soustavu Heger propaguje, kudy chodí.
„Je to můj apoštol v Rakousku,“ prohlásí o něm sám Gabelsberger. Hynek si užitečnost těsnopisu v roce 1840 ověří v Brně při pořizování zápisu z osmidenní schůze lesnického spolku. Opouští právnickou praxi a začíná se naplno věnovat těsnopisu.
Má málo žáků
V roce 1842 zakládá ve Vídni soukromý těsnopisný ústav, ale na rozmach těsnopisu ještě Rakousko není připraveno, a tak škola zakrátko pro nedostatek žáků zaniká. Heger se ale nevzdává.
Pilně si dopisuje s Gabelsbergerem a poslechne jeho radu, aby zkusil prosadit těsnopis do vysokoškolských osnov. V roce 1843 získává císařské povolení přednášet těsnopis na vídeňské polytechnice a je jmenován mimořádným profesorem těsnopisu.
O rok později se vydává do Prahy, aby kouzlem těsnopisu očaroval i svou domovinu…
Kurz pro Prahu
Hegerova přednáška v roce 1844 v Karolinu se stává velkou událostí. „Pan Heger, c. k. profesor rychlopisectví z Vídně, rodem z Poličky v Čechách, vyučuje v letošních prázdninách v Praze rychlopisectví čili tak zvané stenografii.
Honorář za celý běh od 15. července 15 zl stříbra. Vojíni a studenti 10 zl, krásná pleť polovici,“ láká účastníky jeho kurzu časopis Česká včela.
V publiku usedají nejvýznamnější osobnosti českého společenského života v čele s jazykovědcem Josefem Jungmannem (1773–1847) a politikem Františkem Ladislavem Riegrem (1818–1903).
Tentokrát Hynek ještě přednáší v němčině, za rok se ale vrací s českou verzí své přednášky.
Hurá, máme č!
Heger se stává vídeňskou celebritou. Je pověřen založit stenografickou kancelář rakouského parlamentu a za pár let nasbírané zkušenosti zúročí v novém díle Učebnice první rakouské těsnopisné kanceláře. Do Čech se stále vrací.
Vede kurzy v Kroměříži a vydává učebnici těsnopisu i pro čtyři hlavní slovanské jazyky – kromě češtiny také pro polštinu, ruštinu a balkánskou ilyrštinu.
Český těsnopis se však i v jeho podání stále musí potýkat s přílišnou vazbou na Gabelsbergerův německý systém, a tak jedinou větší novinkou, kterou se odváží pro češtinu zavést, je speciální znak pro písmeno č. Plnohodnotný český těsnopis musí ještě počkat na Hegerovy následovníky.
