Indický generál Kaul ztěžka popadá dech. Nachází se totiž v horách, ve výšce přes 4000 metrů nad mořem. Po chvíli se mu zatmí před očima a zkolabuje. Jeho vojáci zrovna útočí na čínské pozice.
Kaul je převezen do nemocnice, kde se probere a odkud se za pomoci telefonu dál snaží operaci řídit. Jak indicko-čínská válka roku 1962 skončí?
Projev indického premiéra Džaváharlála Nehrúa (1889–1964) se chýlí ke konci. „Čínské jednotky musí být vyhnány,“ říká předseda vlády rázně. Země totiž už delší dobu usiluje o ovládnutí sporného území na hranici s Čínou.
To se nachází vysoko v Himálajích nedaleko údolí Namka Chu. V září 1962 sem podnikla Říše středu invazi. Chtěla si jen otestovat vlastní schopnosti. Hned po vítězství se proto její vojáci stáhli. Indové si to ovšem nesprávně vyloží jako slabost.
„Vojenská rozvědka bezstarostně vládu informovala, že by Čína nikdy neriskovala větší válku proti Indii,“ píše současný britský historik Geoffrey Regan. Premiér Nehrú se proto rozhodne celou oblast dobýt.
Velitel bez zkušeností
„Bude to mít katastrofální následky,“ varují velitelé generála Brije Mohana Kaula (1912–1972). Nehrú totiž akcí pověřil právě jeho. Proč, to není dodnes jasné. Kaul totiž nemá prakticky žádné zkušenosti s velením v boji.
Hned se ovšem odebere do Namka Chu, kde chce vyrazit do útoku. Místní velitelé se ho od toho snaží všemožně odradit. Moc dobře vědí, jak vypadá reálná situace. Indové mají v horách jen jednu brigádu, čítající okolo 2400 mužů.
Vojáci jsou navíc špatně vyzbrojení, chybí jim potřebný výcvik i teplá výstroj. Hlavně ale proti sobě mají 20 000 ostřílených čínských obránců. Kaul přesto 10. října 1962 zavelí k útoku.
Zásobují nepřítele
Omrzlé nohy se boří hluboko do sněhu. Vysoko nad hlavami Kaulových mužů přelétají letadla a shazují jim jídlo a materiál. Indové totiž na rozdíl od Číňanů nemají do Namka Chu vybudované silnice. Vše potřebné tak ke svým vojákům dopravují letecky.
„Tato metoda byla vysoce nespolehlivá, neboť se tři čtvrtiny shozeného materiálu dostávaly k Číňanům,“ uvádí Regan. Kaul sice z Kanady objedná 6000 kompletů zimního oblečení, zásilka ale nikdy nedorazí. Vojákům je tak zima a omrzají jim nohy. Desítky z nich musí opustit bojiště dříve, než spatří nepřítele.
1000 mil od fronty
Vyčerpaný generál Kaul štěká do telefonu rozkazy. Vzhledem k tomu, že si se situací neví rady, odletí ihned po započetí bojů do Dillí pro instrukce. Po pár dnech se sice vrátí, moc dlouho ale v Himálajích nevydrží. 18. října totiž zkolabuje.
„Musel být odvezen zpět do Dillí s plicními potížemi, jež byly bezpochyby způsobeny velkou nadmořskou výškou,“ domnívá se Regan…Ačkoli Kaul skončí v nemocnici, nejmenuje za sebe zástupce a operaci velí dál telefonicky ze svého lůžka, jež je vzdáleno 1000 mil od fronty.
Volání o pomoc
Údolím Namka Chu se rozléhá dunivé burácení. Číňané totiž indický útok hravě odrazí a pak sami přejdou do ofenzivy. Těsně před svítáním 20. října 1962 začnou 150 děly ostřelovat hřeben Thagla. Z Kaulovy 7. pěší brigády už zbývají jen trosky.
Horu může bránit jen asi 600 obránců. Říše středu má přitom v oblasti 30krát více mužů. Indickou jednotku rychle smete a její vojenské vedení začne plánovat invazi do indických rovin. Vyděšený Nehrú se proto obrátí na Brity a Američany s žádostí o pomoc.
S nimi se Peking nechce pouštět do křížku, veškeré operace proto zastaví a jeho vojáci se vrátí zpět na svá původní stanoviště. Krátká „himálajská“ válka je u konce. Životem ji zaplatilo asi 2000 Indů. Hranice mezi oběma zeměmi se přitom nepohnula ani o píď.
*** Velení je úplně mimo realitu ***
* O tom, že si indická vláda a vrchní velení neuvědomují vážnost situace a vůbec neví, co se na podzim 1962 v Namka Chu děje, ilustruje hned několik příhod…V době, kdy 7. pěší brigáda zahajuje útok, obdrží generál Kaul rozhněvanou zprávu z odboru vzdělávání divizního velitelství.
* „V ní ho nadřízení kárali, že nevyslal družstvo atletů do soutěže v rámci oslav v Sídi Barrání,“ upozorňuje spisovatel Regan…Nehrú, který se domnívá, že operace skončí rychlým a jasným indickým vítězstvím, dokonce zamíří na zahraniční cestu na Srí Lanku.