Otevřít tenké válcovité pouzdro, vložit do něj ruličku papíru, pevně uzavřít a vpustit do trubky. Pak už stačí jen stisknout tlačítko a zásilka si městem sama najde cestu k adresátovi. 

Je polovina 19. století, velkoměsta rostou a předávat důležité obchodní zprávy je stále obtížnější a časově náročnější. Mnoho firem by uvítalo nějaký systém rychlé dopravy informací a listin.

Co takhle po půl století konečně využít nápad skotského inženýra Williama Murdocha (1754–1839), vynálezce plynového osvětlení a inovátora parních strojů, který už roku 1799 přišel s myšlenkou pneumatického potrubí?

Anglický elektrotechnik Josiah Latimer Clark (1822–1898) je první, kdo představy dotáhne do konce. V roce 1853 v Londýně nainstaluje 200 metrů dlouhé potrubí mezi burzou cenných papírů a kancelářemi své společnosti Electric Telegraph Company.

Ta díky tomu ušetří za kurýry a rychle získává přehled o aktuálních cenách akcií. „Přepravování dopisů nebo balíků mezi místy pomocí tlaku vzduchu a vakua,“ zní popis patentu, který Clark získá hned v následujícím roce. Londýn je do roku 1880 protkán 34 kilometry pneumatického vedení.

Svist kapslí

Princip potrubní pošty je jednoduchý. Do potrubí o průměru 6,5 centimetru se vhání ze strojovny vzduch, který tlačí 30 centimetrů dlouhé hliníkové pouzdro s plastovým těsněním rychlostí až 35 kilometrů za hodinu. Anglický nápad se rychle šíří po Evropě.

Potrubní pošta neboli Rohrpost vzniká v roce 1865 v Berlíně, kde postupně dosáhne až 400kilometrové délky a kapacity 4 000 000 zásilek ročně.

Rychle se přidává Paříž, na Vídeň dojde v roce 1875. První severoamerický systém na sebe nechá čekat až do roku 1893. Filadelfský poštmistr John Wanamaker (1838–1922) nechá propojit potrubím nejen budovy pošt ve městě, ale přidá i burzy, železniční stanice nebo soukromé firmy.

Brzy už sviští kapsle s informacemi i dalšími městy. „Úspora času je značná, o to větší zátěž je to na nervy,“ stěžuje si v roce 1935 redaktor chicagského listu Editor &

Publisher Eugene Pulliam (1889–1975) na neustálý rachot, způsobovaný přistáváním dalších a dalších pouzder.

7 minut na Hrad

To už se ale Američané mohou dávno inspirovat i v Praze. První potrubní pošta tu z Hlavní pošty v Jindřišské ulici vede již roku 1887 a postupně se vyšplhá až na Pražský hrad.

„Z pošty tam zásilka dorazí za sedm minut,“ vítají nový systém státní úředníci.

Za první republiky se pak potrubní pošta šíří Prahou dál, dosáhne celkové délky přes 55 kilometrů a nezastaví ji ani Vltava, kterou potrubí překonává po Mánesově a Hlávkově mostě nebo po mostě Legií.

Potrubní pošta je nezbytná pro redakce novin a Československou tiskovou kancelář, zvládne vyrovnat se s příchodem telefonů, faxů i e-mailů, ale je příliš krátká na živly.

Povodně v roce 2002 zatopí většinu pražských podzemních strojoven, a to znamená konec tohoto způsobu dopravy v celoměstském měřítku. Potrubní poštu tak dnes využívají už jen některé pražské firmy či úřady v rámci jedné budovy.