„Jaký nesmysl zas po mně bude chtít,“ povzdechne si císař Napoleon III. Právě mu oznámili, že jeho bratranec, hrabě Léon, žádá o přijetí. Tento nemanželský syn slavného Bonaparta nezná míru a nemá zábrany.
Žil ve stínu svých dvou nevlastních bratrů, a přitom tolik toužil po slávě. Charles Léon (1806–1881) byl prvním synem Napoleona Bonaparta (1769–1821), sice nemanželským, ale osudově důležitým. Stal se pro císaře důkazem, že je schopný zplodit dítě.
Moc se mu ale tento potomek nepovedl, na rozdíl od dalších dvou chlapců, Napoleona II. (1811–1832) a nelegitimního Alexandra Walewského (1810–1868). Což o to, podobou jako by otci z oka vypadl, ale schopnostmi a charakterem nikoho nenadchl.
Zdařilá intrika
Ta dáma je pohledná a zjevně nemá zábrany. Eléonore Denuellové (1787–1868) si Napoleon všiml u své sestry Karolíny (1782–1839). Obě ženy se znaly z penzionátu pro dívky z lepší společnosti.
Napoleonova sestra přijala svou starou známou, jejíž manžel zrovna seděl ve vězení, do svých služeb. Měla s ní plán. Bytostně totiž nesnášela svou švagrovou Josefinu (1763–1814) a udělala by vše pro to, aby ji bratr zavrhl.
Proto mu předhodila půvabnou Eléonore. „Aspoň přestane ta Denuellka pošilhávat po mém manželovi,“ řekla si praktická dáma z klanu Bonapartů. Dohazovačce se její dílo zdaří, Eléonore se stává novou Napoleonovou milenkou. A nejen to…
Konečně důkaz
Zažívá neobyčejný konec roku. 31. prosince 1806 se v polském Pultusku, během svého tažení, Napoleon dozvídá, že se mu o 18 dní dříve narodil v Paříži syn. „Bude nosit polovinu mého jména,“ rozhodne šťastný otec.
Teď už se bude moct rozvést s Josefinou a hledat urozenou matku pro svého oficiálního dědice. S Eléonore Denuellovou sice přeruší všechny styky, ale na syna nezapomene. Uděluje mu velkorysou rentu, platí jeho vzdělání.
Chlapec je svěřen poručníkovi, vyrůstá bez otce i matky, která si žije svým životem, a až v 15 letech se dozvídá pravdu o svém původu. Už tehdy podobu s Napoleonem nezapře. Mladík nemíní zachovávat diskrétnost, všude vykřikuje do světa, kdo je jeho otcem.
Žaluje matku
Říká si hrabě Léon a úřady či vojenská kariéra ho nelákají. Místo toho se potlouká po Paříži, peníze rozhazuje po drahých podnicích a v hráčských doupatech. Brzy mu přezdívají „Orel bulvárů“.
Prostředky mu ale docházejí, a tak je shání, jak se dá. Dokonce pohnal před soud svou matku, aby z ní něco vyrazil. „Od čeho mám příbuzné, ti by se měli postarat,“ říká si hrabě a navazuje styky se slavnějšími a úspěšnějšími členy rodiny.
Když se stane jeho bratranec císařem Napoleonem III. (1818–1873), chce po něm kde co – peníze i titul prince. Císaři brzy začne „pekelný bastard“, jak Charlese Léona překřtil, lézt na nervy.
Nabídne mu dokonce výnosnou funkci mimo Paříž, pekelný bastard se ale po čase vrací a drze žádá, aby mohl nosit jméno Bonaparte. S pádem Napoleona III. přichází i hrabě Léon o své důchody a renty.
Usazuje se v Pontoise kousek od Paříže s dcerou svého zahradníka a s dětmi. Na rozmařilý život může jen vzpomínat. Poslední známý žijící Napoleonův syn skončí v hromadném hrobě na místním hřbitově.