Ve středočeských Lidicích se schyluje k masakru. V noci na 10. června jednotky SS obec obkličují. Vtrhnou i na faru. Zatímco nacisti rabují kostel, jejich velitel Max Rostock si vezme do parády faráře Josefa Štemberku.

Surovým bitím a kopáním pak žene 73letého starce na popraviště. Po válce přitom bude na jednoho z hlavních katů lidických mužů, žen a dětí spravedlnost krátká.

Navzdory vzpříčenému náboji v samopalu a nepřesně hozenému granátu se atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (1904–1942) zdařil. „Řezník z Prahy“ asi týden po útoku dvojice čs. výsadkářů umírá.

Zabití vysokého nacistického důstojníka však němečtí okupanti nenechají bez odezvy. Při pátrání po strůjcích atentátu se Němci mylně dovtípí, že odbojářům pomáhali i někteří z obyvatel Lidic na Kladensku.

Ačkoliv si sami omyl za pár dní uvědomí, v Berlíně chtějí vidět výsledky. Obec proto demonstrativně srovnají se zemí.

Jedním ze sedmi velitelů, kteří se na vyhlazení Lidic podílejí, je i šéf kladenské stanice Sicherheitsdienstu, zpravodajské služby SS, Obersturmführer Max Rostock (1912–1986).

Odhalen napodruhé

Pod jeho dohledem esesáci vyvádějí muže starší 15 let z domovů a soustřeďují je ve sklepě a chlévě lidického Horákova statku.

„Rostock sám odvedl na popravu faráře Štemberku… V následujících dnech se aktivně účastnil odebírání dětí lidickým ženám v tělocvičně kladenského gymnázia,“ píše o účasti Rostocka na masakru v Lidicích, na jehož konci bylo 340 zavražděných lidí, český historik Prokop Tomek.

Když se válka chýlí ke konci, uprchne Rostock nejdříve do Rakouska a pod změněnou identitou se zde živí jako malíř pokojů. Jemu to ale vymaluje až vlastní žena. Pravděpodobně kvůli partnerským rozepřím ho „napráší“ americkým úřadům a Rostock jde do vězení.

Při převozu se mu podaří utéct, ale krátce nato je opět zatčen. Až nyní si úřady prověří jeho minulost a vyjde na světlo celá pravda o zvěrstvech, na nichž se za války podílel. V dubnu 1950 je vydán do Československa.

Prezidentská milost

Smrt. Takový je verdikt, který nad Rostockem a dalšími třemi válečnými zločinci vynese československý soud. „Tak přece spravedlnost,“ oddechnou si přeživší holokaustu.

Ne tak rychle…  V dubnu 1953 prezident Antonín Zápotocký (1884–1957) Rostocka na tajný návrh sekretariátu ÚV KSČ omilostní! Nad důvody lze pouze spekulovat.

Za pár let za ním dokonce přijdou příslušníci Státní bezpečnosti s nabídkou na spolupráci. „Nacisté a kolaboranti špiclující pro tajnou policii byli především v prvních dvou desetiletích součástí komunistické každodennosti,“ připomíná Tomek.

Rozvědku vypeče

„Navenek se sice komunistický režim tvářil, že bojuje proti nacistům, s řadou z nich ale skrytě spolupracoval a využíval je,“ připojuje se Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu.

Rostock je ukázkovým příkladem. V únoru 1960 je v rámci akce Fritz nasazen v západním Německu jako špion pro československou rozvědku. Jakmile se ale ocitne za hranicemi, přísliby o spolupráci se mu z hlavy vypaří rychlostí akutní úplavice.

Když selžou všechny pokusy o opětovné navázání kontaktu, česká strana věc vzdá a akci Fritz ukončí. Max Rostock umírá v poklidu roku 1986.

*** Na rukou má krev ***

* Za první republiky je kvůli československému občanství po otci povolán do tuzemské armády, ale loajalitu k ní necítí…Rodák ze saského Adorfu Kurt Wilfer namísto toho vynáší informace německé rozvědce.

* Po okupaci s Němci plně spolupracuje. Po válce mu pro změnu spolupráci nabízí Státní bezpečnost. Přijímá.

* Pod pseudonymem ing. Havlíček pracuje pro kontrarozvědku, kdy odhaluje skryté „zrádce a špiony“, zpravidla z řad zahraničních diplomatů…Wilfer se podílí na likvidaci nejméně sedmi nelegálních skupin, zatčení 100 občanů, z nichž 20 bylo popraveno.