Městské muzeum v toskánském Lucignanu, které sídlí ve starobylém Palazzo Pretorio, ukrývá mimořádný skvost. Jde o relikviář známý jako Strom lásky. Podle legendy totiž sliby pronesené před ním trvají věčně. V minulosti se u něj proto konaly svatby. Dnes si zde vyznání šeptají milenci.
Před sienským zlatníkem Gabriellem d’Antoniem leží plátky zlata, drahé kameny a perly. Slovutný umělec je plně zaujatý prací na bezmála tři metry vysokém relikviáři.
Ten má podobu stromu se šesti větvemi na každé straně, které jsou poseté zlatými lístky, drahokamy a miniaturními iluminacemi. „Jde o jedno z mistrovských děl italského zlatnictví,“ upozorňuje současný britský publicista Mark Milligan.
D’Antonio není první, kdo na stromě pracuje. Relikviář začal vznikat už v roce 1350 a podle řady historiků u jeho zrodu stál věhlasný zlatník Ugolino di Vieri (asi 1328–1380). Strom lásky ovšem nestihl dokončit, definitivní podobu mu dal až právě d’Antonio. To se psal už rok 1471. Pozlacený unikát tak vznikal dlouhých 121 let.
Terčem zločinců
Obyvatelé Lucignana, které leží nedaleko Sieny, nevěří vlastním uším. Relikviář, vytvořený původně pro kostel sv. Františka, totiž v roce 1914 zčistajasna zmizel. Místní přitom před ním po staletí skládali manželské sliby.
Jak se následně zjistí, stal se terčem lupičů. Ti Strom lásky rozřezali na desítky menších částí, které plánovali prodat na černém trhu. „Uloženy byly v různých úkrytech kolem nedalekého Sarteana,“ uvádí Milligan.
Většinu dílků se naštěstí podaří v letech 1927–1929 najít. Několik důležitých kusů, včetně zlatého pelikána, který se nacházel na špici stromu, přesto zůstane nezvěstných…
Objev v jeskyni
Restaurátoři jsou skoro hotoví. Relikviář, jehož vznik byl inspirován spisem Lignum vitae (Strom života) od sv. Bonaventury (1217–1274), dají opět dohromady v roce 1933. Od té doby je vystaven v lucignanském Palazzo Pretorio.
Některá místa na něm jsou ovšem prázdná, což trvá až do roku 2023. Tehdy se policii ozve starší muž, který strážce zákona nasměruje do jeskyně poblíž města Arezza, v níž dojde k objevu většiny chybějících dílů Stromu lásky.
Na relikviáři, umístěném v prosklené vitríně, tak znovu září zlatý pelikán, všechny větve, figury světců i miniatury. Na renesančním pokladu chybí ze zásadních částí už jen krucifix. Podaří se ho nalézt?
Bude skvost světového zlatnictví, který je metaforou Kristova života, někdy kompletní?
