„Proboha, tak už ho vzbuď,“ nabádá prezidentský pobočník druhého a ten se zcela nehybným Andrewem Johnsonem zacloumá ještě silněji.
Spáč se probere až po několika minutách, s nateklýma očima a rozcuchanými vlasy…Za pár hodin jej čeká prezidentská inaugurace – Abraham Lincoln totiž toho rána zemřel.
Houževnatý, vytrvalý a nadaný. Takový je v pořadí 17. prezident Spojených států amerických Andrew Johnson (1808–1875).
Patrné je to z jeho trnité cesty na politický vrchol, kdy se musel obejít bez bohatství, výhodných konexí a jiných kariérních zkratek. Johnson se narodil do nuzných poměrů ve městě Raleigh v Severní Karolíně. Když mu byly tři roky, zemřel mu otec.
Osamocená matka se dvěma dětmi měla problém rodinu uživit, a tak – jen co byli chlapci co k čemu – poslala je místo do školy do místní dílny, aby se vyučili krejčovskému řemeslu. Číst, psát a počítat mladého Johnsona naučil jeden ze zdejších dělníků.
Když se pak Andrew v dospělosti i s manželkou přestěhoval do Greeneville ve státě Tennessee a založil si vlastní dílnu, rád si při práci krátil čas debatováním se zákazníky, kteří měli odlišné názory. Pomalu tak odhalil svůj talent pro politiku…

Hrdinou války
Johnson nejprve projde řadou nižších politických funkcí. V roce 1829 je zvolen do městské rady, později se stává dokonce starostou. Míří ale výš. Dostane se do sněmovny reprezentantů a poté se úspěšně uchází o křeslo senátora.
Ve stejné době se však – navzdory jeho snažení – západní část Tennessee připojuje ke státům Konfederace, které se mezitím oddělily od Unie.
Díky svým zásluhám v americké občanské válce se pak Johnson stává pro prezidenta Abrahama Lincolna (1809–1865) mužem číslo jedna.
V listopadu 1864 je zvolen jeho viceprezidentem. Již během inaugurace 4. března 1865 se ale ukáže, že se nemá úplně pod kontrolou.

Nedůstojný výstup
„Je mi slabo. Můžu vás požádat o whiskey?“ ptá se mátožný Johnson v kanceláři svého předchůdce Hannibala Hamlina (1809–1891). Jen co mu donesou skleničku, hodí ji do sebe. A hned nato další dvě. Tvář mu rázem zrudne jak brazilské rajče.
Byť je v takovém stavu, že by si od něj odsedl i ruský mužik, za pár minut vystoupá na pódium Kongresu, odkud před nastoupenými politickými špičkami oddrmolí viceprezidentskou přísahu.
Součástí ceremoniálu má být i jmenování nových senátorů, ale na to už Johnson nemá sílu, a tak jen co symbolicky políbí Bibli, rychle zmizí ve dveřích. „Svým opileckým a hloupým projevem zneuctil sebe i Senát.
V životě mi nebylo tak trapně,“ popíše své dojmy z Johnsonovy inaugurace republikánský senátor za stát Michigan Zachariah Chandler (1813–1879).
Zachránil ho alkohol?
O Johnsonově zálibě v alkoholu si brzy špitá celá Amerika. Prezident Lincoln ale za viceprezidentem stojí. „Znám ho již mnoho let. Tehdy měl špatný den, ale nemusíte se obávat; Andy není žádný opilec,“ brání ho.
Neuběhne ovšem ani šest týdnů a věci naberou nečekaně tragický spád. 15. dubna Lincoln po atentátu ve Fordově divadle ve Washingtonu umírá, čímž se do čela země automaticky posouvá Johnson.
Za zmínku stojí, že i on se měl stát jednou z obětí projižanského spiknutí, ale zabiják, jenž ho měl odpravit, se toho večera tak opil, že než mělo k atentátu dojít, usnul. Johnson se ještě téže noci nechává odvézt k Lincolnově smrtelné posteli.
Pak se vrátí do hotelu a dle některých zdrojů si dá pár skleniček. Další den ho prý musejí k prezidentské přísaze dávat složitě „do pucu“. Podle jiných jde o pomluvy tehdejšího tisku, které stojí na chabých výpovědích znepřátelených senátorů.
Sužován tragédiemi
Johnson má ale reálnější problémy než jen pomluvy. V roce 1867 se dostává do sporu s většinově republikánským Kongresem kvůli odvolání ministra války Edwina Stantona (1814–1869).
Věci dojdou tak daleko, že se v květnu 1868 hlasuje o prezidentově odvolání z funkce! „Jeden syn se mi zabil, zeť zemřel v bitvě o Nashville, další syn propadl alkoholu a druhý zeť na tom není lépe.
Myslím, že jsem již zažil dost bolesti i bez toho, aby mě teď vyšetřovali,“ napíše v těchto dnech Johnson v dopise jednomu z přátel. Prezident překvapivě impeachment o jediný hlas ustojí.
Od té doby začne sekat latinu a snaží se udobřit si Kongres i své politické nepřátele. Těsně před odchodem z funkce v roce 1869 například vydá všeobecnou amnestii občanům bývalé Konfederace. Celkově je ale pro něj prezidentství jenom utrpením.
Není divu, že po skončení prvního mandátu již o druhý neusiluje a vrátí se domů do Tennessee.

*** Zdravější než voda ***
* Říká se, že známým pijanem v Bílém domě byl i v pořadí druhý prezident USA John Adams (1735–1826)…„Není tu nic k pití a myslím, že mi z toho bude zle,“ napíše například své ženě během návštěvy Filadelfie v roce 1777. Jeho láska k pití má prý svoje kořeny již v dětství.

* Ve věku 15 let si měl dávat pivo už před snídaní. „Pití alkoholu bylo v té době normální…Obzvlášť ve městech byla voda často zkažená…Alkohol tak byl tou lepší volbou,“ vysvětluje současný americký autor Scott C. Martin.
* Kromě toho Adams údajně již od osmi let kouřil tabák. Navzdory těmto pokleskům v životosprávě se dožil 90 let.