Pomodlila se v koutku své klášterní cely, usedla na židli s knihou v ruce a upila zlatavého moku, který má pro ni blahodárné účinky. Jeptiška Hildegarda z Bingenu mimo jiné zpopularizovala pití piva!
„Vítej,“ usmívá se na osmileté děvčátko abatyše benediktinského kláštera v německém Bingenu Jutta ze Sponheimu (1091–1136). Holčička se ocitá v novém světě.
Jelikož je už od prvních krůčků slabá a často churaví, rodiče se ji rozhodli zasvětit Bohu. U šlechtických rodin, jako je ta její, to není žádná zvláštnost. V klášteře Disibodenberg na dívenku čekají jednoduché šaty i striktní dieta.
Mysl však bude mít „potravy“ dostatek. Děvče čte hodně knih, modlí se, dospívá, skládá řeholní slib… Po smrti Jutty je jednohlasně zvoleno za její nástupkyni. Proslaví se jako Hildegarda z Bingenu (1098–1179).
Mohla skončit špatně
Po mnoha dnech na lůžku vychází Hildegarda ze svého pokoje. Opět ji ve snech navštívili andělé. Tentokrát jí našeptali, aby své zážitky sepsala. Po souhlasu svých církevních nadřízených se pouští do práce. Podle vlastních slov má ony vize už od svých tří let.
Odborníci se dnes shodují, že šlo o stavy vyvolané těžkými migrénami, ve 12. století je však Hildegarda považována za proroka. Přiznat se v její době k něčemu takovému vyžaduje po ženě jistou dávku odvahy. Její příběh by totiž mohl skončit úplně jinak.
Vyobcování z církve, obvinění z toho, že ji posedl ďábel, a následný soud ji však minou velkým obloukem. Místo toho jí sám papež dovoluje zápisky vydat a z německé jeptišky se stává jakási středověká vycházející hvězda…
První feministka
Život Hildegardy rozhodně nezapadá do rámců, které platí pro ženy 12. století. Už jen to, že smí veřejně kázat, je mimořádné.
Navíc radí císaři Fridrichu I. Barbarossovi (1122–1190) či anglickému královskému páru, kritizuje špatnosti v církvi, vzepře se hlavnímu opatovi a v polovině století zakládá samostatný ženský klášter v Rupertsberbgu při Bingenu, nedaleko významného arcibiskupství v Mohuči.
Přibližuje se tak světu a její klášter navštěvují mnozí poutníci. Také ona sama hodně cestuje. Na „turné“ po Evropě v roce 1170 překoná přibližně 250 kilometrů. Je považována i za první feministku.
Přisuzuje se jí výrok: „Žena může být vytvořena z muže, ale žádný muž nemůže vzniknout bez ženy.“ Údělu žen se věnuje i ve svých lékařských knihách. Všestranně vzdělaná Hildegarda také zavádí novinku ještě v jiné oblasti…
Milovnice hořkého
Pití piva ke středověkému klášteru neodmyslitelně patří. Voda je často znečištěná a pro zdraví nebezpečná. Už v dřívějších dobách ji proto nahrazují různé pivní a vinné nápoje s menším obsahem alkoholu.
Ani jeptiška Hildegarda není výjimkou a na zlatavém moku si ráda pochutná. Různé bylinky, kterými se tehdejší pivo ochucuje, však – jako milovnice hořkých pokrmů – nahradí chmelem!
„…v důsledku své hořkosti, udržuje některé hniloby od nápojů, ke kterým se může přidat, a tak vydrží o mnoho déle“, píše o konzervačních účincích chmele ve své knize Physica, kde kromě jiného popisuje zhruba 300 bylin.
Dodá na barvě
I když je Hildegarda milovníky piva někdy vnímána jako jakási jeho „objevitelka“, není tomu tak…Podle současného amerického historika Richarda Ungera ji na území dnešního Německa předběhli už kmeny Germánů v 6. století a vaření piva bylo prokázáno i ve starověkých civilizacích v Mezopotámii či Středomoří.
Hildegardiny zápisky o vaření piva nicméně patří k nejstarším…Rostlina chmele „není velmi užitečná pro člověka, protože způsobuje, že melancholie v člověku roste a dělá duši člověka smutnou, a zatěžuje vnitřní orgány“, uvádí v nich, ale zároveň dodává, že pivo „pozitivně ovlivňuje tělo, když je konzumováno mírně…, dodává tváři krásnou barvu“.
*** Pivní čarodějky ***
* Výroba piva by ve středověké Evropě neměla být spojována jenom s mnichy či zdatnými chlapy. Právě naopak.
* I když není možné určit kdo, kdy a kde přesně první pivo uvařil, z rodové dělby práce vyplývá, že prvními pivovarníky byly nejspíš ženy…Až někdy ve 14.–15. století, když se z vaření piva stala mimořádně výnosná řemeslná činnost, je z tohoto odvětví muži „vyštípali“.
