Když se řekne Koloseum, většině lidí okamžitě naskočí Řím. Jenže působivých starověkých amfiteátrů lze nalézt po světě mnohem víc. Některé jsou dokonce i starší!

Řím, Itálie: V Koloseu trpěli lidé i žirafy

Původní název nejslavnější římské památky zněl Flaviovský amfiteátr na počest císaře Vespasiana (9–79 n. l.), pocházejícího z rodu Flaviů.

Stavbě, dokončené rok po jeho smrti, se ale začalo rychle přezdívat Koloseum nejspíš podle monumentální sochy císaře Nerona (37–68 n. l.), stojící před arénou.

Vespasianus nechal pro účely stavby největšího římského amfiteátru vysušit rozlehlé umělé jezero a aréna s obvodem 527 metrů pak byla dokončena za neuvěřitelných osm let. Obecenstvo před nepřízní počasí chránila obří plachta z 80 kusů, kterou neslo 240 stožárů.

Slavnostní otevření provázely tzv. inaugurační hry, trvající 100 dní, a za oběť zábavě za tu dobu padlo na 9000 kusů divoké zvěře.

Při archeologickém průzkumu zde byly nalezeny kosti medvědů, tygrů, lvů, nosorožců, hrochů i žiraf a odhaduje se, že za celou éru fungování arény tu byl usmrcen až milion zvířat.

K nim se bohužel přidalo také půl milionu gladiátorů, zločinců, trestanců a válečných zajatců, kteří našli smrt při inscenovaných krutých hrách.

V pozdějších dobách se nevyužívaný obří amfiteátr stal vítaným zdrojem stavebního materiálu pro další slavné římské památky, a tak mramor z fasády Kolosea lze objevit třeba v bazilice sv. Petra ve Vatikánu.

Verona, Itálie: Aréna se do hradeb nevešla

Když se kolem roku 30 n. l. slavnostně otevírala aréna s kapacitou 30 000 míst ve Veroně, nezbylo pro ni místo ve stávajících městských hradbách.

Nové opevnění přišlo na řadu až za císaře Galliena (218–268), a to už se amfiteátr mezi hradby vměstnal, i když se ho téměř dotýkaly.

Archeologové tu nalezli mimo jiné pohřební nápisy gladiátorů, jejich zápasy ale Římská říše po přijetí křesťanství na sklonku 4. století zakázala a osmá největší z římských arén byla opuštěna bojovníky i diváky.

Pula, Chorvatsko: Návštěvníky vedro netrápí

V chorvatské Pule se nachází jediný římský amfiteátr, jehož obvodové stěny z vápence stále stojí jako před 2000 lety. Přesněji od roku 68 n. l.

Vzhledem k tomu, že amfiteátr je postaven na svahu, jeho část směřující k moři má tři patra, zatímco zbytek pouze dvě podlaží. Díky šikmému terénu ale bylo možné umístit sedadla přímo na svahu.

Do arény ústilo 15 vchodů a podzemní prostor byl protkán chodbami pro zvířata, herce i gladiátory. Aréna byla doplněna čtyřmi věžemi, skrývajícími cisterny s vodou pro ochlazení publika. Dochovaly se také konstrukční prvky, nesoucí plachty zastřešující arénu.

Nîmes, Francie: Bojuje se tu dodnes

Krátce po římském Koloseu se svého amfiteátru dočkalo také jihofrancouzské město Nîmes. Zdejší aréna, jedna z nejlépe dochovaných na světě, byla dokončena kolem roku 100. Je 133 metrů dlouhá a obvodové zdi dosahují výšky 21 metrů.

Patří mezi 20 největších římských amfiteátrů ze 400 známých, ve své době mohla pojmout 24 000 diváků a odehrávaly se v ní především gladiátorské zápasy.

Ryk boje tu ale zní dodnes, protože koloseum v Nîmes je dějištěm tradičních býčích zápasů nebo rekonstrukcí římských her.

El-Džem, Tunisko: Velký vedle malého

Malé městečko El-Džem ve východním Tunisku, které se za římských dob jmenovalo Thysdrus, se může pochlubit architektonickým unikátem v podobě největšího římského amfiteátru na africkém kontinentu.

Zdejší koloseum je poměrně mladé, postaveno bylo kolem roku 238, zato je považováno za třetí největší na světě. Vybudovat ho nechal prokonzul Gordianus (asi 192–238), pozdější římský císař, a to opravdu velkoryse.

Původní amfiteátr s kapacitou 6000 diváků přestal vyhovovat zájmu o pořádané hry, a tak nechal Gordianus vedle něj prostě postavit nový a větší.

„Amfiteátr v El-Džemu je architektonickým vrcholem tohoto typu staveb, které Římané budovali téměř čtyři staletí,“ tvrdí současný francouzský archeolog Jean-Claude Golvin, autor monografie o nejvýznačnějších amfiteátrech světa.