Sienští radní vedou vzrušenou diskuzi. Rádi by pro svou katedrálu nechali zhotovit obří oltářní obraz. Jenže koho jeho namalováním pověřit? Nabízí se Duccio. Je to sienský rodák, a navíc umělecký génius.

„Jsem zásadně proti!“ rozkřičí se jeden radní. Malířovi totiž nemůže přijít na jméno. Co mu na něm vadí a jak nakonec radní rozhodnou?

Tvář italského malíře Duccia di Buoninsegna (asi 1260–1319) se krabatí zlostí. Není to rozhodně poprvé, a bohužel ani naposledy v jeho životě. V krvi mu zjevně koluje prudká jižanská krev. Nebýt toho, paradoxně bychom o něm nevěděli skoro nic.

Jeho život lze naštěstí alespoň zčásti zrekonstruovat díky jeho neustávajícím sporům se sienskou obcí. „Narážky na jeho osobnost naznačují, že měl vzpurnou povahu,“ píše historička Karen Janesová.

Konflikty navíc zpravidla končí Ducciovým odsouzením a vysokými pokutami. Ačkoli umělec dostává za svá díla velmi dobře zaplaceno, většinu života prožije v dluzích…

Platí pokutu

Zamyšlený Duccio poodstoupí od deskového obrazu, aby si prohlédl výsledek svého několikaměsíčního snažení. Může být nadmíru spokojený. Roku 1286 dokončuje první velké umělecké dílo. Jde o Madonu Rucellaiů, určenou pro kostel ve Florencii.

Smlouva na její vytvoření je zároveň vůbec nejstarším italským dokumentem tohoto druhu. Duccio dostává za dílo skvěle zaplaceno. Přijde si na 150 lir. Valná část honoráře ovšem padne na zaplacení předcházející pokuty.

První vážné problémy se zákonem měl malíř už roku 1280. Čeho přesně se dopustil, bohužel není známo. „Obří pokuta ve výši 100 lir naznačuje, že šlo o něco velmi závažného,“ upozorňuje ovšem současný publicista Dániel Marx.

Utíká z války

Na stole leží několik komínků mincí. Nahněvaný Duccio z nich odpočítává další penále, které mu uložila k zaplacení radnice v jeho rodné Sieně. Stranou bude muset dát opět velkou částku. V roce 1302 se totiž dopustil hned dvou trestných činů.

Nejprve je odsouzen za dezerci během války v toskánské Maremmě. 22. prosince je pak shledán vinným z praktikování čarodějnictví. Už dříve byl přitom pokutován za to, že odmítl složit přísahu věrnosti sienskému kapitánovi.

Radní přesto roku 1308 malířovi svěří zakázku na vytvoření velkého oltářního obrazu. Předcházelo tomu ale dost bouřlivé vyjednávání.

Na Duccia nakonec i přes jeho stinné stránky ukážou proto, že ho považují za nejlepšího umělce, kterého mohou do svých služeb získat.

Uctívá ho celé město

Skrze Sienu se proplétá dlouhé procesí. V jeho čele jde biskup s deskovým obrazem od Duccia. Místní jsou z díla naprosto nadšení a tomu se tak dostane té výsady, že je do katedrály přineseno slavnostním průvodem.

„Těsně za obrazem šli nejvýznamnější představitelé obce se zapálenými svícemi a pak s velkou zbožností následovaly ženy a děti,“ popisuje procesí z 9. června 1311 neznámý svědek. Přes dva metry vysoký a bezmála čtyři metry široký obraz je skutečně mimořádný.

Představuje odklon od byzantského stylu ke gotice. Na zlatém pozadí se skví Panna Marie s Ježíškem, které obklopují andělé, svatí a patroni Sieny. Za dílo, jehož zadní stranu zdobí výjevy z Kristova ukřižování, dostane Duccio opět královsky zaplaceno.

Přesto až do smrti nevybředne z dluhů. Podle některých za to ale nemohou jen pokuty. Žilou mu prý výrazně pouštěla také jeho manželka Taviana a sedm dětí.

*** První „moderní“ sochař ***

* Nově zřízená umělecká komise zahajuje jednání. Jako jediný malíř se jí roku 1295 účastní Duccio. Hned vedle něj sedí další geniální gotický umělec. Jde o sochaře Giovanniho Pisana (asi 1250–1315).

* Společně mají rozhodnout o tom, kde v Sieně bude stát nová kašna…Pisano se členem výboru stal i proto, že sám nádherné vodotrysky staví a navíc už od roku 1287 pracuje jako hlavní architekt sienské katedrály.

* Právě díky němu má její fasáda jedinečnou sochařskou výzdobu. Skulptury na ní o mnoho staletí později okouzlí i britského umělce Henryho Moora (1898–1986), který Pisana označí za „prvního moderního sochaře“.