Střelba na normandské pláži neutichá už několik hodin! Krev teče proudem a ztráty na životech jsou nečekaně vysoké. Jen tisícovku obětí má prý na svědomí jediný muž – přezdívá se mu Bestie z Omahy.
V podkroví si spokojeně spí německý voják, když vtom mu kolem půlnoci do pokoje vtrhne důstojník Frerking: „Už je to tady!“ Mladý Heinrich Severloh (1923–2006) pohotově vstane, obleče se a vyběhne do temné noci.
Na normandské pláži mu je zadán jasný rozkaz: „Budeš obsluhovat kulomet MG 42. Za každou cenu musíme zabránit vylodění Američanů!“ Voják se přesune na určené stanoviště. Na pláž pod sebou má – i navzdory tmě – celkem dobrý výhled. Kolem páté ráno je nečinnému čekání konec…
Hosté z mlhy
Mlha ustupuje a s východem slunce se 6. června 1944 na obzoru objevují první americké bitevní lodě. Události nabírají rychlý spád. Nejdříve jsou tu dunící motory bombardérů a ohlušující svištění bomb, pak ohnivé záblesky.
To už i blížící se plavidla prokazují svou sílu. Útes se otřásá a pláž s kódovým označením Omaha je zahalena mračny hustého šedého prachu, z něhož se postupně vynoří 48 výsadkových plavidel, která se ženou k pláži.
Lodě zastaví protivýsadkové překážky, ale houfy amerických vojáků se brodí vodou dál. V zátoce na okamžik zavládne nepříjemné ticho. „Jakmile budou mít vodu ve výšce kolen, spustíme palbu!“ zní německý rozkaz. Severloh koukne do hledáčku, nadechne se a s pokynem „Palte“ stiskne spoušť.
Jako v transu
Kulometník se nedívá kolem sebe. Soustředí se jenom na jediné – aby náboje, které z jeho zbraně sviští vzduchem, našly cíl. Vystřelí jich prý přes 12 000. Pálí téměř bez přestávky.
„Chvílemi jsem střílel z pušky, neboť jsem mohl soustředěně pálit po jednotlivých vojácích, zatímco jsem dal svému kulometu možnost, aby vychladl,“ uvádí Severloh, který na Omaze vystřílel kolem 500 kilogramů munice.
V nasazení poleví, až když si uvědomí, že mu dochází střelivo a nezbyl už nikdo, kdo by mu přinesl další. „Jako by jsem se v tu chvíli probudil z transu,“ komentuje později své pocity. Pláž Omaha je ztracena. Pokud ho Američané chytí v zákopu, ví, že nepřežije!
Dává se na ústup. Útočiště hledá ve vesnici Colleville-sur-Mer, asi kilometr od pláže, kde je s příchodem nového dne zajat Američany. Válka pro něj skončila, ale noční můry ho budou pronásledovat ještě po mnoho dlouhých let…
Svěří se jen ženě
Američtí vojáci, kteří měli to štěstí a vylodění na pláži Omaha přežili, mluví o bestii, která z bunkru střílela ještě odpoledne 6. června 1944. Nikdo nezná její totožnost.
Západní média o německém kulometníkovi začínají mluvit jako o „Bestii z Omahy“. Je jí přisuzováno alespoň 1000 mužů, které zranila, nebo rovnou zabila. Severloh se rozhodně nemá v plánu pochlubit, že oním střelcem je právě on.
„Bylo mi na zvracení, když jsem si uvědomil, co jsem udělal,“ prozradí později. Nenápadný farmář střeží své tajemství po dlouhá léta před celým světem. Přizná se jen své manželce.
Mlčení prolomí až v roce 1988. „Nikdy jsem v té válce nechtěl být. Nikdy jsem nechtěl být ve Francii. Nikdy jsem nechtěl střílet z toho bunkru,“ sděluje reportérovi, který ho navzdory mlčení vypátral.
Nevšední přítel
Reakce amerických veteránů z Omahy na jeho přiznání může být překvapivá. Vykonával rozkazy – stejně jako oni sami. Věří, že konal podle zásady: „Buďto já, nebo oni.“ Ani přímá oběť jeho střel ho doma neproklíná, právě naopak.
I když před lety našly tři Heinrichovy kulky cíl v těle tehdy teprve 19letého Američana Davida Silvy, po letech se bývalí vojáci stávají dobrými přáteli. Společně si dokonce vyjdou na osudnou pláž…
*** Lékař bez medaile ***
* Zatímco Heinrich Severloh život vojákům bere, Waverly B. Woodson Jr. (1922–2005) je chvílemi doslova probouzí z mrtvých…Americký lékař na pláži Omaha během 30 hodin odstraňuje kulky, čistí rány či napravuje zlomené kosti.
* V jednom případě dokonce v polních podmínkách amputuje nohu. Pomáhá tak nejméně 200 zraněným, přesto se jako Afroameričan medaile za své zásluhy nedočká.
