„Tohle by natropilo pěknou paseku,“ zděsí se francouzský guvernér Maroka, když k němu doputuje zpráva od zpravodajských služeb. Němci se prý chystají propašovat do této země v severní Africe bakterie moru a vozhřivky.
Guvernér Hubert Lyautey (1854–1934) je za první světové války muž na svém místě. Moc dobře ví, jak strategicky významná je tato část Afriky, kde má Francie svůj protektorát.
Němci se právě tady rozhodli vyzkoušet svou novou záludnou zbraň – nebezpečné bakterie.
Protože nemají ještě dost zkušeností s bakteriologickými zbraněmi a také odvahu je použít na bitevním poli proti lidem, aby to neodnesli i jejich vlastní vojáci, zaměří se napřed na zvířata. V Maroku vidí výhodný testovací terén. A když se všechno povede, tak i Francie tím pádem dostane svůj díl…
Španělská laboratoř
Telegram od marockého guvernéra mluví jasně – Ústředí zpravodajských služeb v Tangeru se dozvědělo od anglického zdroje, že německá ponorka U-35 vyložila ve španělské Cartageně zásilku s bakteriemi vozhřivky a moru určenou pro francouzské Maroko, aby se tam rozšířily tyto dvě nemoci.
Zásilka byla odeslaná do Cartageny na žádost námořního atašé barona Hanse von Krohna z Madridu. „Zatracený von Krohn,“ uleví si příjemce telegramu v Paříži.
Francouzské zpravodajské službě leží tento vysoce postavený Němec v žaludku už dlouho, dokonce na něj nasadili krásné ženy jako špionky. Berlín si v neutrálním Španělsku zřídil jednu ze svých laboratoří, v nichž vědci kultivují nebezpečné bakterie.
Jako doprovod veledůležitého „zdravotnického materiálu“, vyloženého z ponorky v červnu 1916 v Cartageně, jede jistý Hermann Wupperman (1882–1963), krycím jménem Arnold.
Je pověřen i dalším úkolem – zasáhnout bakteriologickými zbraněmi Portugalsko, které se připojilo ke státům Dohody.
Cholerová řeka
Na zvířatech to klaplo, to už mají Němci ověřené. V prvním čtvrtletí roku 1915 se mezi koňmi ve francouzské armádě rozšířila epidemie vozhřivky. Tato choroba, typická pro lichokopytníky, je přenosná i na člověka a může být smrtelná.
Až koncem roku 1915 se Francouzům podařilo odhalit sabotáž. Chytili falešného dodavatele krmení pro koně, který měl ve skutečnosti jiný úkol: infikovat obilná sila v Marseille, kde se skladovaly zásoby krmení pro armádní zvířata.
V Portugalsku se Němci zaměřili na vojenské koně a muly. Epidemie vozhřivky tam nabyla takového rozsahu, že ohrozila zásilky na frontu. Na následky této choroby zahynulo na 1800 zvířat a 30 lidí.
Německá diverze však mohla mít ještě hrůznější následky…„Kontaminujte na portugalských hranicích prameny řek tekoucích do této země bakteriemi cholery,“ navrhl Berlínu pozdější expert nacistů, mikrobiolog Friedrich Karl Kleine (1869–1951).
K tomu naštěstí nedošlo. Ovšem německé bakteriologické útoky se za první světové války rozšířily i jinde v Evropě. V Rumunsku byly otrávené ovce, které mířily do Ruska, v Rusku zase byli nakaženi koně anthraxem. Odnesli to i sobové z Norska, určení pro Brity. Zásadní úder ovšem chystali Němci v Americe…
Bifteky nedorazí
Arnold se v sabotážích vyzná, a tak je převelen do Argentiny, kde pod jeho vedením v laboratořích připravují bakterie anthraxu. Má jím být otráven dobytek, jenž se odsud přepravuje do Evropy. Kontaminované je i obilí, vozhřivka se přece už osvědčila.
Nakonec se Jižní Amerika jako zásobárna potravin pro Evropu stává bezcennou. Němci navíc získávají cenné zkušenosti s bakteriologickými zbraněmi. Využijí je v další světové válce.
*** Dojel na chřipku ***
* Do bakteriologických sabotáží za první světové války byl zainteresovaný i americko-německý lékař Anton Dilger (1884–1918)…V roce 1915 propašoval do Spojených států kultury anthraxu a vozhřivky a v oblasti Washingtonu zřídil laboratoř, kde s nimi dál pracoval.
* Američané ho však podezírali z nějaké nekalosti, a tak byl v roce 1917 nucen uprchnout do Mexika. Ironií osudu zemřel po návratu do Evropy na španělskou chřipku.
