„Peníze, nebo život!“ vykřikne bandita a bambitkou namíří na překupníka, vezoucího zboží na tržiště. Přepadený ani neprotestuje, s rukama nad hlavou sleze z kozlíku a prosí o život. Má štěstí. Vůdce loupežnické bandy, obávaný Jan Nepomuk Karásek, ho ušetří.
Jen sebere, co se dá, a pak i se svými kumpány uhání pryč. Spravedlnosti ale přece jenom neuteče…
Budoucí postrach saských a hornolužických hvozdů, Jan Nepomuk Karásek (1764–1809), se narodil na pražském Smíchově do rodiny truhláře. Vyučí se řemeslu svého otce a pak se vydá se sbaleným uzlíčkem přes rameno do světa.
Práci v oboru ale shání těžko, a tak se živí pomocnými pracemi a sem tam i něco „štípne“. Kvůli jedné takové krádeži je zatčen a na 14 měsíců uvězněn. Po propuštění je povolán do rakouské armády, ale cvičení v plné polní a poslouchání příkazů není nic pro něj.
Během jednoho pochodu proto dezertuje. Uprchne do saského městečka Leutersdorf nedaleko Rumburka, kde se chvíli živí poctivě jako truhlář. Dokonce se v roce 1795 ožení s jistou Magdalenou a spolu vychovávají dceru Veroniku.
Jediné pravidlo
Sekat latinu a dřevo však dlouho nevydrží. Truhlařina moc nevynáší, a tak netrvá dlouho, než se Karásek přidá ke zločinecké bandě jakéhosi Palmeho.
Asi desetičlenná cháska loupí v celém regionu, mimo jiné v příhraničních městech Ebersbachu, Neugersdorfu či Seifhennersdorfu, ale nezřídka kdy se vydává krást i do Čech.
Karásek, který se po smrti Palmeho stává vůdcem bandy, si jenom vymíní, že nebudou loupit v domovském Leutersdorfu. Jinak mají volnou ruku…
Spory o kořist
V lidových pověstech se o Karáskovi hovoří jako o obdobě anglického zbojníka Robina Hooda, který slavně „bohatým bral a chudým dával“. Taková nálepka je ale pro „Pražského Honzu“, jak se začne Karáskovi přezdívat, možná až příliš lichotivá.
Což o to, bohatým skutečně bere, druhá část charakteristiky už na něj ale příliš nesedí. Naopak existují zprávy o tom, že při rozdělování kořisti dochází mezi Karáskovými bandity k velmi drsným roztržkám.
Urážky, rány i útoky nožem jsou nedílnou součástí jejich „přerozdělovacích debat“. A že nejde o žádné šlechetné zbojníky bojující proti kruté vrchnosti dokládá i fakt, že Karáskova tlupa má na svědomí minimálně dvě vraždy!
„Jednou z obětí byl jistý Kochhänsel z Varnsdorfu, který loupežníky překvapil, když se vloupali do jeho domu a hledali kořist…Během vzniklé pranice Karásek vytáhl pistoli a Kochhänsela zastřelil,“ uvádí ve své práci věnované Karáskovi Kateřina Zákoutská.
Sami se prozradí
Loupežníci si troufají čím dál víc. Je proto jen otázkou času, než spadne klec. V noci na 1. září 1800 přepadnou statek místního boháče Glatheho v Oberleutersdorfu. Jejich počínání však probudí sluhu a ten zburcuje celé hospodářství.
Lupiči utečou jen tak tak, ale z nůše jim na útěku vypadávají nakradené tolary a dragouni tak s jejich nalezením nemají moc práce. Během vyšetřování vyjde najevo, že tlupa za tři a půl roku svého působení provedla 24 loupeží.
Její členové dostanou nejprve trest smrti lámáním v kole, ale to je posléze změněno na doživotí. Vzhledem k tomu, že se Karásek snaží pořád utíkat, žalářníci jej přikovají železnou tyčí k pryčně. Slavný český loupežník umírá v září 1809.
*** Špatnosti zvěční nadávka ***
* „To je ale grázl!“ lze často slyšet, když lidé pohoršeně komentují pachatele neblahých činů…Označení pro lumpa či darebáka, tropícího nějakou špatnost, má svůj původ ve jménu loupežníka a vraha Jana Jiřího Grasela (1790–1818).
* Ten na začátku 19. století se svým otcem přepadával domy, v nichž zpravidla jejich obyvatele tloukli tak dlouho, dokud jim nevydali všechny své cennosti.
* Jejich brutalita byla pověstná a na svědomí měli i několik vražd. V roce 1811 například ubili 60letou švadlenu a o rok později podobně starou vdovu. V roce 1815 je Grasel chycen a o tři roky později popraven.
