Kníže Vladislav I. umírá. Jakmile to zjistí jeho mladší bratr Soběslav, přispěchá z exilu zpátky do Čech. Přijet až do Prahy si ale netroufá, prozatím zůstane v lesích u Břevnovského kláštera.

Snad mu matka znovu pomůže a přesvědčí Vladislava, aby ho jmenoval svým nástupcem.

Po smrti Svatopluka Olomouckého v září 1109 by měl na knížecí stolec v Praze usednout jeho bratranec Vladislav I. (asi 1065–1125). Tak zněla dohoda, kterou mezi sebou oba Přemyslovci před časem uzavřeli.

Jenže předání moci v českém knížectví se – jako již několikrát v minulosti – zkomplikuje. Vládnout chce také Vladislavův další bratranec Ota II. Olomoucký (1085–1126).

Když dostane rozum a stáhne se do ústraní, začne se svých práv domáhat Vladislavův starší bratr Bořivoj II. (asi 1064–1124), jenž už v čele českých zemí jednou stál, a to v letech 1100–1107. Využije sourozencovy nepřítomnosti v Čechách a obsazuje Prahu.

Rozhádané Přemyslovce nakonec k jejich ostudě rozsoudí až císař Jindřich V. (1086–1125). V lednu 1110 na setkání v Rokycanech potvrdí vládu Vladislava I., který mu ale musí za projevenou podporu štědře zaplatit.

Pomoc v Polsku

Klid v českých zemích přesto nebude! Velkorysost není Vladislavovi I. vlastní, touží po pomstě.

Podle současného publicisty Josefa Veselého „následovaly tvrdé represálie nejenom vůči všem odpůrcům, ale taky proti těm, kdo v té rvačce nestáli na Vladislavově straně“.

Ota II. je v létě 1110 uvězněn na Křivoklátě, další Přemyslovci přijdou o majetek a kníže je vyžene do Polska.

Tam skončí i Vladislavův mladší bratr Soběslav I. (asi 1090–1140), který při střetu mezi sourozenci podporoval Bořivoje II., odvlečeného na rozkaz císaře Jindřicha V. do Porýní. Soběslav I. získá podporu polského knížete Boleslava III. Křivoústého (1086–1138).

Na konci září 1110 společně vpadnou do Čech. Vyhnou se hlídaným průsmykům, zvolí riskantní přechod přes Krkonoše. Vyplatí se jim to. Aniž by je někdo obtěžoval, postoupí do českého vnitrozemí až k řece Cidlině…

Zbytečné vítězství

Polákům se podařilo Čechy dokonale zaskočit. Vladislav se o jejich vpádu dozví až za několik dní! Zrovna je na cestě do Říše, nemešká a z Plzně, kde odpočíval, vyrazí zpátky do středních Čech.

Boleslav Křivoústý a Soběslav mezitím postoupí až k soutoku Labe a Cidliny kousek od Poděbrad. Dál si ale kvůli nedostatku zásob netroufnou. Záhy se objeví Vladislav. Obě vojska proti sobě nějakou dobu manévrují, k bitvě však nedojde.

Poláci raději zamíří na severovýchod zpátky ke Krkonoším. Češi pochodují za nimi, u potoka Trotiny kousek od Hradce Králové se s vetřelci přece jenom utkají. Utrpí těžkou porážku, ale Boleslav zdecimované Vladislavovo vojsko pronásledovat nebude.

Jeho mužům došly potraviny, a s nakradenou kořistí se Poláci raději stáhnou zpátky za hranice.

Dobrovolně se vzdá moci!

Napřesrok se Soběslav vrací do Čech. Vladislav ho povolal zpátky a svěřil mu do správy hrad Žatec s okolním krajem. Poslechl svou ovdovělou matku Svatavu (1046/1048–1126), obratnou diplomatku, která se do českého knížectví přivdala z Polska.

Bohužel smír mezi jejími syny dlouho nevydrží. V roce 1113 Soběslav z nejasných důvodů znovu uprchne za Boleslavem Křivoústým a opakovaně drancuje české pohraničí. Za pár let se však s Vladislavem opět usmíří.

Dostává od něj Hradec Králové, později mu kníže svěří do péče Znojemsko s Brněnskem. Jejich dobré vztahy se upevní napřesrok během konfliktu s Uhrami. V květnu 1116 Vladislav přijede na jihovýchodní Moravu za uherským králem Štěpánem II. (1101–1131).

Chce s ním jednat o zdejším sporném pohraničí. Přátelské setkání se ale zvrhne bitvu, v níž český kníže zvítězí. Děkovat za to může hlavně Soběslavovi a Otovi II. Olomouckému.

Krátce nato Vladislav bere na milost také Bořivoje II., který byl konečně propuštěn na svobodu. Ba co víc, v roce 1117 se v jeho prospěch dobrovolně vzdává vlády v českém knížectví! Proč to udělal, zůstává nejasné.

Vysvětlit si to nedokážou ani středověcí kronikáři, jak vyplývá z jejich záznamů…

Přesvědčivá matka

Bořivoj se u moci udrží do roku 1120, kdy – opět z neznámých příčin – musí odejít do emigrace. Skončí v Uhrách, kde o čtyři roky později umírá. Na knížecí stolec v Praze podruhé usedá Vladislav I. Brzy se rozhádá také se Soběslavem!

Odebereme mu oba moravské úděly a vyžene ho ze země. Brněnský úděl přenechá Otovi II. Olomouckému, kterému současně přislíbí nástupnictví… V lednu 1124 Vladislav těžce onemocní. Z lůžka už nevstane, všem je jasné, že umírá.

„Z exilu se vrací Soběslav, matka Svatava společně s bamberským biskupem Otou přemlouvají Vladislava, ať se s bratrem smíří, a dopomůže mu tak ke knížecímu titulu,“ přibližuje další události současný historik Jan Škvrňák. Kníže je poslechne.

Koncem března přijme mladšího bratra na Vyšehradě a uzná ho svým nástupcem. Čeští velmoži tento krok posvětí a na knížecím stolci potvrdí právě Soběslava I.