Soudní tribunál nijak netrápí, že před ním stojí jeden z nejbrilantnějších vědců a filozofů tehdejší doby. „Odsuzuje se k smrti,“ zní verdikt. Životní cesta ruského da Vinciho tak končí na popravišti a jeho tělo v hromadném hrobě.

Své matematické i duchovní zaměření Pavel Alexandrovič Florenskij (1882–1937) podědil. Mezi předky má ortodoxního kněze, otec je železničním inženýrem.

Po gymnáziu nastoupí na matematickou fakultu Moskevské státní univerzity a v roce 1904 absolvuje s tak dobrými výsledky, že mu škola rovnou nabídne místo pedagoga. Odmítá a pouští se do studií teologie.

Sloup pravdy

Už tehdy se Pavel Florenskij stává známou postavou ruského intelektuálního světa.

Učaruje mu symbolismus, přátelí se s jeho nejvýznamnějším představitelem, básníkem Andrejem Bělým (1880–1934), a oba si notují ve snaze propojit nejstarší mystická učení s nejnovějšími poznatky moderní vědy a umění.

Florenskij, nyní už vysvěcený na kněze, také začíná psát své stěžejní dílo Sloup a opora pravdy. „Jedno z nejznamenitějších náboženských děl v intelektuálním ruském prostředí,“ charakterizuje knihu české vydavatelství Refugium.

Práce pro stát

Když přichází bolševická revoluce, stojí Florenskij před rozhodnutím, jak se s ní vyrovnat.

„Vypracoval jsem si svůj vlastní filozofický a vědecký světonázor, který, byť je v rozporu s vulgárním výkladem komunismu, mi nebrání v poctivé práci ve službách státu,“ rozhoduje se nakonec. S novou mocí ale občas neváhá svést souboj.

Při jednom z nich dokáže zachránit relikvie svatého Sergeje Radoněžského (1314–1392), které vláda původně nařídila zničit.

Spolupracuje na provádění plánu elektrifikace Ruska, publikuje vědecké spisy o fyzice a termodynamice a také vydává další dílo Imaginární čísla v geometrii, v němž hledá filozofickou podstatu vesmíru.

Díky širokému záběru a hloubce svých myšlenek si vyslouží přezdívku „ruský da Vinci“.

Chvála diktatury

S bolševickou mocí se Florenskij ale nikdy úplně nesmíří. V létě 1928 je za své myšlenky, zahrnující představu Božího království ve vesmíru, obviněn z protisovětské agitace a dočká se vyhoštění do Nižního Novgorodu.

O pět let později je zatčen, obviněn ze spiknutí a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k deseti letům vězení. V sibiřském táboře pracuje ve vědeckém oddělení a pokračuje v sepisování filozofických děl.

„Žádné parlamenty, ustavující shromáždění nebo konference nemohou vyvést lidstvo ze slepých uliček a bažin.

Vyžaduje se osoba, která má prorockou intuici budoucí kultury, a na jejím základě bude utvářet společnost,“ obhajuje tehdy diktaturu ve filozofickém spise Navrhovaná vládní struktura v budoucnosti.

Vědeckou erudici trestance Florenského pak sovětská moc využívá i v dalších oborech. Stává se členem týmu pro výzkum permafrostu, pracuje i na extrakci jódu z mořských řas. Nezachrání ho to.

V listopadu 1937 je odsouzen k smrti a popraven, když odmítne prozradit místo uložení vzácných církevních relikvií.