Mezi svými cechovními druhy se těší velké vážnosti. Takové, že ho ostatní následují i do boje, když je to třeba. Jistý Vodička, představený cechu řezníků, v roce 1310 vede jeho členy do bitvy o Prahu, kterou svádí Jan Lucemburský s Jindřichem Korutanským. Za odměnu bude povýšen na pražského primátora a cech získá řadu privilegií.

Bezúhonný a poctivý

Cechy, které sdružují zástupce konkrétních řemesel ve středověkých a raně novověkých městech, u nás vzkvétají přibližně od 13. do 17. století.

Do čela si volí ze svého středu představeného – cechmistra, který má důvěru ostatních členů, je bezúhonný, poctivý mistr ve svém oboru a vede příkladný osobní život.

Schůze v hospodě

Cechmistr má plné ruce práce. Především musí svůj cech vhodně reprezentovat. Jeho jménem jedná s městskou radou nebo vrchností, účastní se všech významných událostí při chodu města.

Řídí také cechovní schůze, které se konají buď v jeho vlastním domě, v cechovní síni na radnici, či v cechovní hospodě.

Levobočci mají smůlu

Důkladně si prohlíží dokumenty, které mu právě předložil zájemce o vstup do jeho cechu. Cechmistra zajímá nejen jeho výuční list, případně cechovní knížka, v níž najde záznamy o nabytých zkušenostech, ale také domovský list.

Z něj lze vyčíst, zda je dotyčný manželského původu a dostalo se mu řádného křtu. Bez těchto „nezbytností“ by do cechu nebyl nikdy přijat.

Od učedníka k mistrovi

Bedlivě kontroluje průběh mistrovských zkoušek. Člověk, jenž se chce stát mistrem, projde nejprve v rámci cechu učednickým stavem, pak se stává tovaryšem a až poté může pomýšlet na nejvyšší metu. Cechy často omezují počty svých učedníků a tovaryšů.

Jejich řemeslo se tak mění v exkluzivní, brání to však konkurenceschopnosti i zavádění technologických novinek, na což existence cechů v důsledku doplatí.

Správce pokladny

Pokud se některý ze členů cechu dopustí nějakého méně závažného přečinu, smí ho cechmistr soudit a trestat. Obvykle se to řeší pokutou, která putuje do cechovní kasy. I tu spravuje představený cechu.

Dohlíží na příliv poplatků za mistrovské zkoušky, pravidelné členské příspěvky nebo ty za přijetí nových členů. Pečlivě střeží i cechovní výdaje. Ty jsou používány na reprezentaci, ale také třeba na zaopatření nemocných členů cechu nebo jejich sirotků a vdov.

Vše pro patrona

Část cechovních peněz putuje do městského či farního kostela, kde má cech vlastní kapli, případně oltář s vyobrazením svého patrona. V případě řezníků je to svatý Jakub.

Každý cechmistr tak opatruje nejen předměty s jeho uctíváním spojené, ale také cechovní znak, pečetidlo nebo prapor.