„Heil Hitler!“ ozývají se 20. února 1939 halasné výkřiky z davu shromážděného v newyorské hale Madison Square Garden. Paže účastníků švihají nahoru v nacistickém pozdravu. Na 22 000 Němců, naturalizovaných v USA, protestuje proti židovskému spiknutí…
Na shromáždění, konaném u příležitosti blížícího se výročí narození prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732‒1799), se vedle sebe objevuje jeho obří portrét, americké vlajky i svastika.
Padají ostrá slova na adresu úřadující hlavy státu Franklina Delana Roosevelta (1882‒1945), který je označován za přisluhovače Židů a jeho program ekonomických a sociálních reforem New Deal (Nový úděl) účastníci schůzky překřtí na Jew Deal (Židovský úděl).
Svéráznou akci pořádá Německo-americký spolek, organizace Němců žijících v USA, která během setkání disponuje i svou ozbrojenou složkou, zhruba 3000 příslušníků pořádkových služeb. Proti nim stojí tisíce amerických odpůrců nacismu.
Hradbu mezi znepřátelenými tábory tvoří 1500 newyorských policistů, kteří mají co dělat, aby udrželi klid. V davu propukají pěstní souboje mezi lidmi, kteří přišli provokovat amerického nacistického vůdce Fritze Kuhna (1896–1951).
Dokonalá loutka
Toho si Adolf Hitler (1889–1945) vyhlédl do čela své „záškodnické“ organizace v USA již dříve. Je potřeba, aby budil co nejméně pozornosti u amerických úřadů, ale velmi tvrdě na cizí půdě pracoval ve prospěch nacistického Německa.
Kuhn to chápe. Narodil se sice v Německu, ale později odešel do Mexika a nakonec do USA, kde se roku 1934 stal naturalizovaným občanem.
„Byl pro organizaci dokonalou loutkou,“ píše současný americký autor Jim Bredemus o Kuhnově postavení v čele Německo-amerického spolku.
Ten už je nástupnickou organizací jiného uskupení, které muselo pro své militantní postoje zmizet z americké scény…
Styděli se za něj
Nákaze nacismem podléhají stále další a další američtí Němci a spolek záhy provozuje asi 20 mládežnických a výcvikových táborů, které vychovávají mladé árijce.
Rozrůstá se o desetitisíce členů a má 70 regionálních divizí po celých USA. Kuhn podléhá iluzi vlastní moci.
Za fasádou svastik a nacistických pozdravů se ale podle Bredemuse skrývá „nekompetentní podvodník a lhář, který mluvil špatnou angličtinou, dokonce i nacisté se za něj styděli“. Oficiální úřady mu ale jeho představu o ovládnutí Ameriky rychle zhatí. K likvidaci jeho spolku využijí podezření, že má na svědomí daňové podvody.
Utrácel za milenku
Příležitosti se chopí tehdejší newyorský starosta Fiorello La Guardia (1882‒1947). Sám jako poloviční Žid má na Kuhna spadeno. „Prošetřete jeho finanční operace,“ přikazuje.
Úředníci se pouštějí do práce jako zuřiví psi a brzy zjistí, že Kuhn skutečně zpronevěřil spolku 14 000 dolarů. Velkou část z toho utratil za svoji milenku. Soud okamžitě jedná. Po demonstraci 20. února 1939 je Kuhn zatčen.
Okresní prokurátor Thomas E. Dewey (1902‒1971) podvodníka obžaluje z krácení daní. Po procesu odchází Kuhn nejen s ostudou, ale i s trestem pěti let vězení. Po válce ho deportují do Německa, kde roku 1951 umírá.
*** Raději smrt než skončit v cele FBI ***
* Po Kuhnově zatčení Německo-americký spolek postupně hyne na úbytě. Den po útoku na Pearl Harbor 8. prosince 1941 je dokonce rozpuštěn.
* Kuhnova nástupce v čele organizace Gerharda Kunze poté zatknou v Mexiku a odsoudí na 15 let za podvratnou činnost. Policie si posvítí i na další předáky spolku. Někteří ovšem spáchají sebevraždu, ještě než je FBI dostihne.
