V rychlosti posnídá černý chléb s meltou a už pádí do práce. Směna mu začíná přesně v sedm hodin a pan šéf nedochvilnost nestrpí…

Vysoké nároky

Petr je vyučený švec, a tak to s přijetím do firmy Baťa měl trochu jednodušší než ostatní uchazeči o práci. I on ale musel projít náročným výběrovým řízením. Ještě teď je mu z toho úzko, když si na to vzpomene.

Nejprve vyplnil dotazník v jedné Baťově prodejně a pak ve Zlíně následoval ústní pohovor, psychotesty a zkouška manuální zručnosti. Zaměstnavatel si také prověřil jeho bezúhonnost.

O práci u Bati je zkrátka zájem a poptávka na počátku 30. let minulého století mohutně převyšuje počet volných míst. Petr měl štěstí a stal se jedním z 29 500 Baťových zaměstnanců.

Zakázaná láska

Před branou továrny se Petr potkává se svými kolegy z dílny, v níž pracuje. Všichni jsou přibližně stejně staří. U Bati nejčastěji pracují lidé ve věku 20–30 let, kteří zvládají rychlé pracovní tempo.

Při vstupu do objektu si snad v duchu opakují přísná pravidla, jež musejí dodržovat. Na pracovišti nesmějí kouřit, mají zakázaný alkohol, ale musejí pečlivě dodržovat i osobní hygienu.

Vzhledem k tomu, že tu vedle sebe pracují muži a ženy, zaměstnavatel jim také netoleruje milostné poměry. Vztah nadřízeného s podřízenou je zcela nepřijatelný.

Změna je život

V sedm hodin začíná u Bati pracovní směna. Bývala devítihodinová, ale v době, kdy v podniku Petr působí, už je jen osmihodinová. Navíc zaměstnanci mají v sobotu i v neděli volno. Pro Petra dnešní den znamená změnu. Bude pracovat u jiného stroje než dosud.

Ve firmě se totiž dbá na to, aby práce zaměstnanci nezevšedněla, a proto po několika měsících střídá v rámci dílny stanoviště. Měl by si v podstatě osvojit práci na výrobě obuvi od A do Z i bez ohledu na to, zda je vyučený švec, nebo ne.

S rozjezdem pásové výroby v roce 1927 přestala být kvalifikace dělníků tak důležitá.

Dvě hodiny na oběd

Přesně v poledne siréna oznámí, že je čas na dvouhodinovou pauzu. Během ní se mají zaměstnanci naobědvat a odpočinout si. K dispozici jim je závodní jídelna, v níž se průměrná cena oběda pohybuje kolem tří korun, což je levnější než restaurace ve městě. Ve dvě hodiny se opět pokračuje v práci.

Peníze jako motivace

Petr zatím bydlí s dalšími začínajícími zaměstnanci na internátu, ale už teď sní o tom, že až se osvědčí a zapracuje, bude moct pomýšlet na ubytování v některém z rodinných domků v baťovském sídlišti.

Vzhledem k jeho vyučení lze také předpokládat, že si rychle polepší i s platem. Kvalifikovaní odborní dělníci u Bati dostávají v průměru 400 korun týdně, což je o 30 procent víc, než mají tehdy ostatní dělníci v čs. průmyslu.

Kdyby se vypracoval ještě výš, třeba na vedoucího dílny, měl by Petr navíc zaručeny odměny z podílu na zisku firmy.

Akce pro volný čas

„Plať lidem vysoké mzdy, řekni jim jasně, co od nich vyžaduješ, a stávky se nemusíš bát,“ razí Tomáš Baťa (1876–1932), který nemá odboráře zrovna v lásce.

Svým zaměstnancům se proto snaží organizovat do určité míry i osobní volno, například pořádáním sportovních akcí. Vydává pro ně noviny a knihy nebo jim zřizuje podnikovou spořitelnu, v níž jsou jejich vklady úročeny celými deseti procenty!