Poražený nepřítel kajícně pokleká před trůnem, na němž sedí sám král. Rebel uznává porážku a prosí o odpuštění. Odpovědi se však nedočká. Mrtví totiž nemluví.

Poté, co je 4. srpna 1306 v Olomouci zavražděn král Václav III. (*1289), se o uvolněný český trůn rozpoutá boj.

Ujímá se ho Jindřich Korutanský (asi 1265–1335), ale sám římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský (1255–1308) na něj tlačí svého syna, mladého Rudolfa (asi 1281–1307). Oba společně vpadnou do Čech a Jindřicha vyženou.

Rudolf se ujímá vytoužené vlády, s příznivým přijetím se však nesetká. „Rudolfa za krále nikdy nepřijmeme!“ ozývá se v řadách části české šlechty.

Kaše před branami

Střediskem protihabsburského odporu se stávají jihozápadní Čechy. Nejaktivnějšími z rebelů jsou Vilém Zajíc z Valdeka (†1319) a Bavor III. ze Strakonic (†1318). „S odbojnými pány se budu muset vypořádat,“ uvědomuje si panovník.

Král Kaše, jak se Rudolfovi pro jeho pověstnou střídmost v jídle přezdívá, se v červnu 1307 vypravuje na vojenské tažení. Jeho cílem jsou Bavorovy Horažďovice, město proměněné v pevnost. Královské vojsko rozbije tábor u řeky Otavy a začíná obléhání.

Horažďovice se sice pyšní pevnými kamennými hradbami, ale posádka není početná a zásobování také vázne. „Nezbývá nám než se vzdát,“ dospějí obránci už 3. července k rozhodnutí.

Netuší ale, že v táboře nepřítele se právě odehrává drama, které by jim mohlo pomoci…

Vše ututlat!

„Všichni ke králi!“ nese se nočním ležením. K panovníkovi spěchají felčaři, ale Rudolfovi už není pomoci. „Potom Rudolt český na Bavora svůj meč zved. A vdechl v boji blíže Ohražďovic naposled.

Proč pro něho plakat, Češi?“ popíše později tuto událost Dalimilova kronika. Za nejpravděpodobnější příčinu smrti panovníka se v tu chvíli považuje úplavice, pozdější historikové ale budou zkoumat i možnost, že Rudolfovi praskl žaludeční vřed.

To však nyní není podstatné. Hlavní je, aby se obránci města o králově smrti nedozvěděli a nevlilo jim to novou energii do žil. Bavor totiž právě vyhlásil, že chce přijít oznámit svou kapitulaci panovníkovi osobně.

Porážka, nebo vítězství?

V králově stanu se v režii jeho důvěrníka Jindřicha I. z Rožmberka (1262–1310) odehraje divadlo, jehož nedobrovolnou hvězdou bude Bavor ze Strakonic.

„Z dopuštění božího král úplavicí hrozně zmožený zemřel, a tu někteří páni přivedli pana Bavora k temnému stanu, v jehož šeru tělo krále již zemřelého spočívalo,“ líčí noční události v táboře kronikář František Pražský (asi 1290–po r. 1353).

Bavor pokleká a oznamuje svou kapitulaci. „Doufám, že při tvé nekonečné dobrotě ušetříš můj život, který ti zde skládám k nohám,“ šeptá s pokorou. Vzápětí je ze stanu rychle vyveden, aby si nestačil všimnout, že se mu nedostává královské odpovědi.

Panovníkův skon má ale pro rebely i příznivé následky. Vzhledem k tomu, že Rudolf už nevládne, končí všechny spory, Horažďovicím se nikdo nemstí a ani poražení pánové nejsou nijak potrestáni. A ve svém výsledku se vlastně stávají vítězi.

Po Rudolfově smrti se totiž po dlouhých sporech a bojích na trůn opět vrací jimi preferovaný Jindřich Korutanský.