Od mládí si mladík z nevýznamného pruského šlechtického rodu vytkl za cíl prosadit se ve velké politice. Jen málokdo o sobě může říct, že se mu to s takovým úspěchem podařilo.

Narodil se na apríla, tedy 1. dubna 1815, do aristokratické rodiny. O láskyplném prostředí si ale Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen (†1898) mohl nechat jen zdát.

„Protože matka žila spíše svými společenskými zájmy a na syny neměla čas ani vliv, vyrůstal v podstatě bez citových a mravních opor,“ popisuje chlapcovo rodinné zázemí česko-německý historik Bedřich Loewenstein (1929–2017).

Železem a krví

Mladík studuje práva na univerzitě v Göttingenu, potom se ale nechá se zaměstnat jako vládní poříční správce, považuje to za mezikrok k vyššímu postavení. Svého cíle dosáhne. V roce 1851 je zvolen do pruského Spolkového sněmu ve Frankfurtu.

Svou inteligencí a schopnostmi si rychle vydobude takovou pověst, že ho ještě téhož roku král Fridrich Vilém IV. (1795–1861) jmenuje pruským zástupcem v nedávno obnoveném Německém spolku, politickém svazku německých států.

Bismarckova hvězda září stále jasněji, v následujícím desetiletí se osvědčí jako vyslanec v Rusku a ve Francii. Když se roku 1862 vrací do Pruska, vládne sice už Vilém I. (1797–1888), ale i on rychle rozpozná Ottův potenciál a jmenuje ho ministerským předsedou.

Bismarckovým snem je sjednotit německé státy do jediné říše. „Velké otázky doby se nerozhodují řečmi a usneseními, nýbrž železem a krví,“ prohlašuje v parlamentu.

Války o říši

K naplnění jeho představ je třeba především ovládnout Německý spolek, kde si hlavní roli stále ještě nárokuje Rakousko.

To ale změní prusko-rakouská válka v roce 1866. Po jasném pruském vítězství Bismarck místo Německého spolku zakládá Severoněmecký spolek, v němž je vedoucí úloha Pruska zajištěna. Bismarck však stále ještě není spokojen.

„Sjednocení německých států stojí v cestě moc Francie,“ domnívá se. Vstupuje do další války a se stejným úspěchem. Po porážce Francie se k Severoněmeckému spolku připojují i jižní německé státy a Otto von Bicmarck 18. ledna 1871 zakládá Německou říši. V jejím čele nyní stojí Vilém I. jako císař.

Příliš mocný

Bismarck jako německý kancléř má stále obrovský vliv, jeho cílem je ale především jednotnému Německu zajistit výsadní roli v rámci celé Evropy. Jeho postavení doma už však není tak pevné jako dřív.

Němečtí císaři se střídají a ten současný, Vilém II. (1859–1941), není nakloněn představě, že má po svém boku tak mocného muže. Bismarck se ocitá pod takovým tlakem, že v březnu 1890, téměř v 75 letech, na svou funkci rezignuje.

Uchyluje se do ústraní, píše paměti a svět opouští po osmi letech na svém panství nedaleko Hamburku.