Ministerský úředník nemusí být nudný patron. Karel Driml rád hovoří ve verších, ovládá několik jazyků, a především zasvětí život tomu, aby dětem pomocí loutek zajistil zdravější život.

Když na počátku 20. let minulého století přijímá čs. ministerstvo zdravotnictví nového referenta, nemůže mít šťastnější ruku.

Vystudovaný lékař a rodák z východočeské Chocně Karel Driml (1891–1929) od své promoce v roce 1914 působil pět let jako asistent bakteriologického oddělení Hlavova patologicko-anatomického ústavu, ale to nejsou jediné zkušenosti, které může nabídnout.

„Studoval organizaci veřejného zdravotnictví na Univerzitě Johna Hopkinse v USA a také v Kanadě, Anglii i Francii,“ ví se o něm.

Pianista jako vzor

Zdravotnická osvěta se stává náplní Drimlova života.

„Nikoli příkazy a zákazy, jen výchova, začínající v nejútlejším věku, může lidu ukázat cestu, aby žil zdravě a varoval se nemocí, vymanit jej z tísnivého prostředí sociální bídy, alkoholismu, nevědomosti a nečistoty,“ hlásá.

Uvědomuje si, že nejlepší je působit nenápadně a nic nevnucovat.

„Musíme vytvořit a kultivovat návyky, uložené nejen v mozkových závitech, ale i v paměti periferního nervstva, smyslů, svalů a všech orgánů právě tak, jako schopnost pianisty není pouze v jeho hlavě, ale i v jeho prstech,“ tvrdí.

Vzorem pro něj zůstává kampaň Rockefellerovy nadace pro boj proti tuberkulóze a také francouzský publicista Henry de Graffigny (1863–1934), jenž využívá ke zdravotní osvětě tradiční postavičku Guignola, obdobu českého Kašpárka. Driml na to ale chce jít po svém.

„Film, obrázek a slovo musí zachytiti to, co jest vlastním naší povaze, našemu životu a našemu prostředí,“ připomíná.

Neúnavně přispívá do časopisů Výživa, Zdraví lidu nebo Hygiena, organizuje hygienickou expozici na Pražských veletrzích a sepisuje články do Národních listů, kromě toho zásobuje tisk básničkami a povídkami na téma zdravotnické prevence.

Bacilínek vede

Karel Driml pochází z loutkářského kraje. „Loutkové divadlo působí na cit stejně jako na rozum, obrazem i slovem, nápodobou i myšlenkou,“ uvědomuje si, a tak se postupně stává autorem desítek divadelních her pro živé herce i pro loutky.

Po celé republice se hraje Začarovaná země s námětem boje proti tuberkulóze, Brok a Flok o vzteklině nebo protialkoholický Špiritár, pekelný alchymista.

Nejslavnějším Drimlovým kusem se ovšem stává veršovaný Bacilínek z roku 1922, který se pak v českých školách hraje až do 60. let.

Obálku prvních knižních vydání i první loutky Bacilínka navrhuje tehdejší šéf výpravy Národního divadla Karel Štapfer (1863–1930). Driml ale nezapomíná ani na osvětové filmy pro dospělé.

S režisérem Josefem Kokeislem (1894–1951) například vytvoří „jedinečný velkofilm z oboru hygieny“ Procitnutí ženy.

Karel Driml ještě stačí splnit své velké předsevzetí vybudovat oddělení pro propagaci a zdravotní výchovu při Státním zdravotním ústavu, na podzim roku 1929 však ve věku pouhých 38 let nečekaně umírá.