Malé děti už přestaly plakat a zvědavě si mladého muže prohlížejí. Vtrhl k nim s dalšími hned po ránu, napřed tatínkovi vyhrožoval s pistolí a teď si přátelsky povídají.
Přepadení ministerského rady Vorla rozhodně nedopadlo tak, jak si mladí fašisté představovali…
Mělo jít o velkou akci, ale skončilo to jako zpackaná klukovina. Někoho v Národní obci fašistické (NOF) napadlo, jak očistit jejich předsedu Radolu Gajdu (1892–1948) a zároveň zdiskreditovat jeho protivníky.
Tento hrdina legií v Rusku nedokázal najít své místo v Československu.
Připadal si nedoceněný a jeho představy o dalším vývoji republiky byly pro mnohé politiky i příslušníky armády (Gajda se stal zastupujícím náčelníkem jejího hlavního štábu) příliš pravicově radikální.
Nesedl si ani s prezidentem, a když byl bez přímých důkazů obviněn z pokusu o převrat a ze špionáže pro Sověty, skončil jako degradovaný na nucené dovolené.
„Stojí za tím Hrad, Masaryk a ty jeho nohsledi,“ shodli se lidé z NOF, kteří si z bývalého hrdiny udělali svého mučedníka, jehož se rozhodli zachránit.
Rozehřáli se na fotbale
Krejčí ze Žižkova se tváří důležitě. „Jede se na venkov a vemte si zbraň,“ říká svým parťákům.
V sobotu 20. srpna 1927 Josefa Kellera, vůdce Omladiny NOF na Žižkově, k sobě narychlo povolal Jaroslav Tetiva, zemský velitel těchto mládežníků sympatizujících s fašismem.
„Sebereš pár chlapů a zajedete do Sázavy to tam okouknout.“ Horlivý fašistický živnostník se na nic neptá, rozkaz je rozkaz, navíc dostali i peníze na cestu, tak proč nevypadnout z Prahy.
V městečku Sázava se trochu prošli, zaskočili do hospody i na fotbal a navečer se vrátili domů. Teprve nazítří se Keller dozvěděl, co se od nich očekává.
V Sázavě pobývá na letním bytě Jaroslav Vorel (1888–1946), přednosta legislativního oddělení ministerstva národní obrany. Má mít u sebe spisy z kárného řízení s Gajdou spolu s prezidentovými pokyny, jak v této věci postupovat.
„Dokumenty musí být doktoru Vorlovi odebrány,“ přikázal šéf Omladiny. Plán je jednoduchý:
malá skupinka vnikne do domu, získá dokumenty, jeden je předá muži parkujícímu poblíž v autě, zbytek komanda zůstane ve vile, aby ministerského radu „zaměstnali a bavili“.
Kamarádi jim ujeli
„Přece tam nevtrhneme v noci jako banditi,“ říkají si aktivní mládežníci, kteří dorazili 25. srpna večer dvěma automobily do Sázavy. Rozhodnou se v městečku přespat a ráno jít na věc.
„Počíháme si na něj, až půjde na nádraží,“ shodnou se „lupiči“, neboť jim někdo dal echo, že Vorel pocestuje s inkriminovanými dokumenty brzy ráno do Prahy. Přivstanou si tedy, čekají a čekají, jenže rada nejde.
Když vlak odjede bez něj, vrátí se k původnímu plánu, totiž že si půjdou pro papíry k němu domů. Vorlovi bydlí přes léto ve vile jistého pana Bulína, kde zabuší na dveře. Vydávají se za policisty v civilu, kteří nutně musejí mluvit s panem radou.
Jakmile se Vorel objeví, obklopí ho čtyři muži, namíří na něj zbraně a zaženou zpět do místnosti. „Vydejte nám spis kárného řízení s generálem Gajdou,“ vyjede na něj Keller.
Rada tvrdí, že nic takového tu nemá, mezitím další z nezvaných hostů prohledává místnost. Na stole nachází nějaké papíry, sebere je bez čtení a vybíhá s nimi z domu.
Keller dál v přátelském duchu konverzuje podle pokynů s panem radou i jeho rodinou, až ho upozorní další člen jeho skupiny, že je na čase zmizet. U domu však na ně už žádné auto nečeká, a tak pochodují přes lesy pěšky, víc než 20 kilometrů, do Benešova na vlak.
Vytoužené dokumenty nezískali, zato si pro ně přijdou policisté, tentokrát praví.
