Když je rozpustí, sahají jí až po kolena. Každý den dopoledne jim věnuje dvě hodiny péče, která se postupně mění v jakýsi rituál. Píše o nich v dopisech manželovi, skládá na ně básně. František Josef I. si kvůli nim mění schůzky. Císařovna Alžběta Bavorská, zvaná Sisi, je svými vlasy doslova posedlá.
„Dnes jsem spatřil i choť rakouského císaře. Je to bezpochyby nejkrásnější panovnice ze všech dam na evropských dvorech, s nimiž jsem se dosud setkal.
Má nádhernou bílou pleť a postavu cypřiše, majestátní zjev od pěšinky nádherných vlasů až k patě,“ zapisuje si do svého deníku z cest po návštěvě Vídně perský šáh Násir ad-Dín (1831–1896).
Pozornost mužů dělá císařovně Alžbětě (1837–1898) dobře. O to více se své chloubě – vlasům – věnuje.
Šlechticem díky česání
Češe největší vídeňské divadelní hvězdy té doby. Mladá kadeřnice Franziska Röslerová (1842–1911) při tom vyniká nápaditostí, kterou zaujme i císařovnu. Rozhodne se ji přijmout do svých služeb.
„Dám vám 2000 zlatých ročně (necelých 500 000 dnešních korun – pozn. red.),“ nabízí ženě Alžběta. Franziska s nadšením přijímá. Až později vlastně zjistí, že péče o císařovniny vlasy skutečně nebude žádný med.
Na druhou stranu se zajímavým platem získá u dvora jako Sisina důvěrnice i výsadní postavení. Některé z císařovniných dvorních dam, které se samy pyšní aristokratickými tituly, ji dokonce musejí – samozřejmě ke své velké nelibosti – zdravit jako první.
Když se Franziska vdá za obchodního cestujícího Huga Feifalika, udělá Sisi z muže svého osobního sekretáře, aby ji tak pár mohl kdekoli doprovázet společně.
Choť schopné kadeřnice se díky ní později stane dvorním radou a nakonec získá ke svému jménu i šlechtický predikát „von“.
Zázračný hřeben
„Císařovna seděla u stolu posunutého doprostřed místnosti a pokrytého bílým plátnem… s rozpuštěnými vlasy sahajícími až na zem, které její postavu úplně zahalovaly,“ líčí své dojmy Sisin učitel řečtiny Constantin Christomanos (1867–1911), který jako jeden z mála mohl být rituálu česání císařovniných vlasů přítomen.
Kolem Alžběty v bílém krajkovaném plášti kmitá kadeřnice Franziska, oděná v černých dvorských šatech s dlouhou vlečkou, přes něž má lehounkou bílou zástěrku.
Do rukou bere jeden pramen císařovniných vlasů po druhém a pečlivě je pročesává hřebenem z jantaru, než vytvoří výsledný účes. Pak se chopí dalšího hřebene se stříbrným kováním, o němž je značně pověrčivá panovnice přesvědčena, že zabraňuje vypadávání vlasů.
To je doslova Alžbětinou noční můrou. Kadeřnice proto musí po každém česání předkládat císařovně vyčesané vlasy na stříbrném podnose. Když jich je podle Sisina mínění příliš, rozzuří se. Nejednou za to kadeřnice schytá od své velitelky i políček. Chytrá Franziska ale brzy vymyslí způsob, jak císařovnu obelstít…
Mytí má přednost
Rub zástěrky, kterou nosí, opatří lepicí páskou, jež zachytává vypadané vlasy. Sisi může být klidnější. Pokud to však se svým hněvem přežene, Franziska brzy zjistí, jak na ni, a císařovnu jednoduše vytrestá.
Onemocní (Sisi ostatně používá stejnou taktiku vůči svému okolí). Triky kadeřnice brzy prohlédne i sám císař. „Paní v. Feifalik při odjezdu z Korfu opět onemocněla a byla hned z nádraží dopravena do zámku vozem záchranné společnosti.
Už je jí ovšem zase líp, takže bude moci zítra upravit císařovně účes s diadémem. Je to kříž být závislý na zdraví, někdy i na náladách určité osoby,“ píše František Josef I. v jednom z dopisů roku 1896.
Jindy kvůli Alžbětiným vlasům přesouvá schůzky, když mají zrovna vyjít na den, kdy je plánováno jejich mytí. Děje se tak přibližně dvakrát do měsíce. To se pak Sisi uchyluje do soukromí a nikdo, ani manžel, ji tehdy nesmí rušit. „Jsem otrokyní svých vlasů,“ poznamenává k této mánii sama císařovna.
*** Rukavice z Francie ***
* Franziska Feifaliková při péči o Alžbětiny vlasy musí mít krátce zastřižené nehty a ruce bez prstenů. Od jisté doby také nosí rukavice.
* Na tento nápad přitom Sisi přivedla francouzská císařovna Evženie (1826–1920), choť Napoleona III. (1808–1873), jejíž dvorní kadeřník to tak dělal.
