„Je to lenoch a budižkničemu,“ je o svém dědici přesvědčen Petr I. Jeho jediný syn se mu, jak dospívá, v ničem nepodobá. Car si ovšem odmítá připustit, že na tom sám nese veliký kus viny. O Alexeje nikdy nejevil větší zájem. Když mu bylo 13 let, poslal ho akorát jako řadového vojáka do bitevní vřavy.
Komplexy ze svého mocného otce si mladý carevič Alexej (1690–1718) léčí alkoholem a v náručí milenek. „Buď se podvolíš a zůstaneš následníkem, nebo půjdeš do kláštera a staneš se mnichem,“ zkouší ještě synovi v roce 1716 car napravit hlavu.
Petr I. Veliký (1672–1725) počítá s tím, že potomek za ním přijede do Kodaně, kde panovník momentálně vede diplomatická jednání. Jenže mladík sbalí svou dlouholetou milenku Afrosinii a menší doprovod služebníků a zamíří místo toho jinam.
Jako by se po něm slehla zem… „Polský šlechtic Kochanskij milostivě žádá o přijetí,“ uvádí v listopadu 1716 komorník k rakouskému vicekancléři Fridrichu Karlu Schönbornovi (1674–1746) pobledlého muže.
Při setkání mezi čtyřma očima se pak tajemný návštěvník císařskému úředníkovi přizná ke své pravé totožnosti: „Jsem carevič Alexej, následník ruského trůnu a císařův švagr.“ Vídeň je rázem na nohou.
Pevnost nesmí opustit
„Otec na mě chystal léčku, chtěl se mě násilím zbavit,“ tvrdí Alexej před císařem. Karel VI. (1685–1740) je zahnán do úzkých. Má riskovat otevřený konflikt s Petrem I., který nyní syna urputně hledá? Nebo se má přiklonit na Alexejovu stranu?
„Kdyby se vrátil do Ruska jako car, mohl bych ovládat dění v Moskvě,“ zauvažuje na okamžik habsburský panovník. Pro jistotu ještě požádá o radu anglického krále Jiřího I. (1660–1727). Chce také vědět, zda by Anglie případně poskytla careviči azyl.
V dopise přitom vyjádří obavy, že Petr I. může skutečně usilovat o Alexejův život… Prozatím vzácného uprchlíka i s jeho doprovodem císař nechává převézt do tyrolské pevnosti Ehrenberg. Skutečnou identitu svých hostí ale neprozradí ani tamnímu služebnictvu. Jen nakáže, že nikdo z nich nesmí hrad za žádných okolností opustit!
Neodbytní vyslanci
Petr I. zatím zuří. Po stopách svého syna posílá tajné agenty, pro které není zase až tak těžké odhalit, kde se carevič ukrývá. Do Vídně záhy přichází oficiální ruský dotaz na místo Alexejova pobytu. A Karel VI.? Hraje o čas a mlží.
O carevičově pobytu prý nic neví. „Vydejte nám následníka trůnu,“ dožaduje se v březnu 1717 na císařském dvoře ruský gardový kapitán a Petrův věrný služebník Alexandr Rumjancev (1677–1749).
Karel VI. poté raději nechává Alexeje dopravit do Neapole, kterou nedávno získal do svého vlastnictví. Ani tamní carevičův pobyt ale nezůstává před ruskými agenty dlouho tajemstvím. Petr I. následně posílá do Itálie své vyslance a velmi vstřícný dopis:
„Podřídíš-li se, ujišťuji Tě a slibuji před Bohem a jeho soudnou stolicí, že nebudeš potrestán…“
Zbičován a zavražděn
Kdyby Karel VI. stále nechtěl careviče vydat, u slezských hranic se jakoby náhodou shromažďují ruští vojáci a řinčí zbraněmi. Císař je teď pod obrovským tlakem. Měl by kvůli Alexejovi riskovat válku s Ruskem? Se svými ministry horečně rokuje.
Petr I. je v celé Evropě vyhlášený svou horkou hlavou. Nemůže být pochyb, že kdyby se Habsburkové opět zdráhali careviče vydat, mohl by vpadnout do jejich říše. Císař proto zatlačí na Alexeje, aby se v říjnu 1717 vrátil do Ruska.
Okamžitě po jeho návratu domů ale události nabírají rychlý spád. Petr Alexeje donutí, aby se veřejně vzdal svého nástupnického práva. Pak carevič putuje před senát složený ze 120 předních velmožů Ruska. „Je hoden smrti,“ vynášejí nad ním ortel soudci.
Carevič je uvězněn v Petropavlovské pevnosti v Petrohradu a podroben bičování. 28. června 1718 zde umírá na následky krutého mučení. Podle některých pramenů byl v přítomnosti svého otce udušen polštářem.
