Nad Evropou se stahují mračna. Po anšlusu Rakouska z 12. března 1938 je atmosféra v Československu stále tíživější. Lze vytušit, že další na řadě bude právě stát v srdci Evropy.

Podle zpráv z našich ambasád v Berlíně nebo ve Varšavě hledá Adolf Hitler jen vhodnou záminku. Čs. vládu se mu podaří zdiskreditovat díky částečné mobilizaci v květnu 1938.

Mimořádný ruch panuje ráno 20. května 1938 v kancelářích 2. oddělení čs. hlavního štábu. Zpravodajci v brzkých ranních hodinách toho dne obdrželi obšírnou zprávu svého agenta, podle níž se k našim hranicím ve velkém stahují oddíly německé armády.

Šokující informaci je třeba ověřit z jiných zdrojů a předat dál vládě a prezidentu Edvardu Benešovi (1884–1948). Na nich bude, jaké stanovisko zaujmou. Čas nebezpečně kvapí.

Opatrnost na Hradě

„Nacisté se dali na pochod!“ prohlašuje toho dne generál Ludvík Krejčí (1890–1972) před ministerským předsedou Milanem Hodžou (1878–1944). Na Hradě se intenzivně jedná celé odpoledne. K večeru se sem dostavuje kompletní vláda. To už mají čs.

politici díky velvyslanci Vojtěchu Mastnému (1874–1954) k dispozici oficiální stanovisko německého ministerstva zahraničí – žádný přesun vojsk se nekoná! Stejně se vyjadřuje i německý velvyslanec v Praze Ernst Eisenlohr (1882–1958).

Zvláště premiér Hodža kvůli tomu při jednání nabádá k opatrnosti, něco tu nesedí a on nestojí o okázalou demonstraci síly. Prezident Beneš mu dává za pravdu.

Zatímco zástupci armády tlačí na mobilizaci zřejmě pěti ročníků, ve výsledku je povolán ze zálohy jen jeden plus pět ročníků specialistů k technickým jednotkám. V následujících třech dnech se tak početní stav čs. armády zvýší ze 195 000 na 371 000 mužů.

Vše proběhne perfektně. Brzy ráno 21. května již vojsko uzavírá vytipované úseky hranic. Později toho dne zaujímají dělostřelecké jednotky palebné pozice, na hraničních přechodech vyrůstají zátarasy. 23. května je vše připraveno na příchod nepřítele. Po něm ale není ani vidu, ani slechu…

Válečný štváč

„Jde o holý nesmysl,“ reaguje Berlín na dotazy Londýna a Paříže po příčinách částečné čs.

mobilizace a Hitlerovu ministru zahraničí Joachimu von Ribbentropovi (1893–1946) se skutečně podaří přesvědčit západní mocnosti, že třetí říše se svou expanzí skončila anšlusem Rakouska.

Hitler (1889–1945) naopak vykreslí Beneše jako válečného štváče a Francie s Británií, toužící po udržení míru v Evropě, od Československa postupně dávají ruce pryč.

Kde se však v kritických květnových dnech, které zásadně ovlivnily následující vývoj, stala chyba? Současný historik Robert Kvaček pracuje s variantou, že informace o přesunu německé armády k našim hranicím vznikla jen chybnou analýzou dat ze strany agenta.

„Připouští se i možnost zdařilé německé provokace zejména pracovníky drážďanského abwehru (německá vojenská rozvědka a kontrarozvědka – pozn. red.),“ uvádí historik Antonín Klimek (1937–2005).

„Nelze vyloučit ani variantu, že Beneš využil zpráv o soustřeďování německých vojsk k pokusu o obnovení protiněmecké fronty i za cenu možného konfliktu,“ přidává prezidentův životopisec Zbyněk Zeman (1928–2011).

V neposlední řadě je třeba počítat i se skutečností, že se čs. armádě naskytla jedinečná příležitost, jak před blížícími se obecními volbami vojensky obsadit Sudety.

Foto: wikimedia.org, reprofoto ČT24, tresbohemes.com