Parkoviště před budovou rádia Svobodná Evropa v Mnichově, jednoho teplého červnového dne roku 1956. Marie Tumlířová, která před chvílí vyšla ven, najdou ucítí ránu a vzápětí vykřikne. Během chvilky k ní přiběhne několik lidí, kteří se jí ptají, co se stalo. Další pronásledují útočníky…
„Úkolem děvčete z dobré rodiny je výhodně se provdat a pečovat o manžela,“ míní žamberský advokát Matěj Kukla. Jeho dcera Marie (1889–1973) si ale prosadí svou.
Vystuduje České vysoké učení technické v Praze, kde 28. června 1921 získává jako první žena u nás titul zemědělské inženýrky. Poté si připíše i evropské prvenství doktorky technických věd.
Její rigorózní práce na téma Číselné poměry krevních tělísek kura domácího budí všeobecné uznání. Mezitím se ale Marie stihne vdát za zemědělského statistika Bohuslava Tumlíře a publikovat spoustu odborných článků.
Čas odejít
„V zemědělství nejen nebylo ženě takřka nikdy prakticky upíráno právo na práci, nýbrž práce té bylo jí vždy vedle jejích úkolů mateřských a hospodyňských přidělováno v míře takové, že ani fyzicky nestačila na její zdolání,“ vysvětluje zapáleně v tisku, kde se snaží hájit zájmy žen v zemědělství a ulehčit jim situaci.
Se stejným odhodláním se vrhá i do politiky. „Demokracie je vrcholnou formou vlády z hlediska nejvyššího ideálu lidstva a lidskosti po dosažení rovnosti všech lidí,“ prohlašuje a roku 1934 usedne za agrární stranu do poslanecké lavice národního shromáždění.
Kariéru žádané zemědělské odbornice jí ale zkomplikuje únorový převrat v roce 1948. S komunisty nechce mít nic společného, a proto se s manželem rozhodnou emigrovat. Tumlířovi nejdříve stráví krátký čas v Paříži, potom přesídlí do Mnichova.
V roce 1951 se Marie zapojí do vysílání rádia Svobodná Evropa jako zemědělská redaktorka. Používá pseudonym Maria Chaloupecká. Komunistický režim ji ale nenechá na pokoji…
Amatérská akce
Dva agenti II. správy SNB, Miroslav Žarko alias Granada a Josef Lahovič coby Valdman, dostávají na počátku června 1956 úkol s krycím názvem „Akce T“. Spočívá v únosu Marie Tumlířové zpět do Československa.
Komunisté mají jasno – chtějí ukázat, že zakázaná agrární strana je zločineckou organizací. Tumlířovou by rádi donutili učinit veřejné pokání, režírované přímo pod taktovkou StB. Akci ale pojmou amatérsky.
Na Marii zaútočí 11. června 1956 přímo na mnichovském parkovišti před redakcí rádia Svobodná Evropa. Žarko ji vezme klackem po hlavě do zátylku. Lahovič čeká v autě.
Chystají se i na zpravodajské eso
Tumlířová si ale svoje dlouhé tmavé vlasy vyčesává do drdolu v týlu hlavy a právě důmyslný účes ztlumí Žarkovu ránu. Napadená žena začne křičet. „Pomoc!“ ozývá se parkovištěm. Někteří kolemjdoucí se snaží redaktorce pomoci, další se rozběhnou za útočníky.
Chytí oba agenty a přivolaná policie je zavře do vazební cely. Případ putuje před Spolkový soud v Karlsruhe.
Žarko s Lahovičem čelí obvinění nejenom z pokusu o únos Tumlířové, ale i ze získávání informací pro československou zpravodajskou službu a také z plánování únosu bývalého legionáře, generála Františka Moravce (1895–1966), zpravodajského esa pracujícího pro Američany.
Zatímco Marie roku 1957 odchází do důchodu a stěhuje se opět do Paříže, aktéři jejího nepovedeného únosu dostávají čtyřletý trest, který je později změněn na dvouletý.
*** Oběť omámí ***
Když se v září 1953 do funkce ministra vnitra dostává Rudolf Barák (1915–1995), posvětí snahu rozvědky unášet lidi, kteří v emigraci působí proti komunistickému Československu.
Tajným agentům se třeba podaří před Vánocemi 1953 unést sociálnědemokratického politika Bohumila Laušmana (1903–1963).
Během schůzky v salcburské restauraci mu do nápoje přimíchají omamné látky a potom ho převezou zpátky do Československa. Na Laušmana tu čeká 17letý trest vězení, během kterého umírá.
