Vrací se do města až za tmy. Už z dáli Napoleona vítají v Brně dvě zapálené svíce v každém okně. Ne že by Moravané chtěli francouzskému císaři takto vzdát hold. Prostě jim to nařídil…
Zvolit správný terén pro zásadní bitvu není jen tak, a proto Napoleon (1769–1821) objíždí v listopadu 1805 okolí Brna, aby si vyhlédl místo chystaného střetu s ruskou a rakouskou armádou.
„Dokonalá příprava, tím se vyhrávají bitvy, pánové,“ prohodí ke svému doprovodu. Chybělo však málo a místo zprávy o slavném vítězství u Slavkova by posel do francouzské metropole donesl informaci o násilné smrti císaře…
Přivezl hrozivou atrakci
Kdo mohl, ten z města prchnul. „Francouz už je u Znojma,“ sdělovali si vyděšení sousedé 17. listopadu 1805. Zmizeli dokonce i vojáci špilberské posádky. Kdo zůstal, strachoval se, co bude dál.
Odpoledne 19. listopadu 1805 vjel do města maršál Joachim Murat (1767–1815) s jízdními oddíly. Dostalo se mu oficiálního uvítání, velitelé se pak ubytovali v městských palácích a vojsko v měšťanských domech a klášterech.
Jen zřídka mohli někoho potkat v ulicích, Brno bylo jako po vymření. Až následující den se objevil On, Napoleon. Dorazil do města po poledni v doprovodu tisícovky mužů osobní gardy. Ubytoval se v místodržitelském paláci na Moravském náměstí.
„Jsou to divoši, zplozenci pekel,“ trousí lidé na adresu císařovy elitní jednotky arabských jezdců, mameluků, kteří mají za úkol jeho ochranu. Zarostlí Orientálci ve svém exotickém šatě s šavlí u pasu budí u místních zvědavost i hrůzu. Nikdo netuší, co bude dál.
Napětí před bitvou
„Bude se tu bojovat, budují opevnění u Židovské brány,“ obávají se Brňané. Napoleon si jejich město důkladně prohlédl, zvlášť se zajímal o pevnost Špilberk.
Chystal se v moravské metropoli však nejen na boj, ale i na jednání, například s vyslanci rakouského císaře. K žádné dohodě se však nedospělo, takže se začal připravovat na bitvu.
Jeho vojáci, kteří se nevídaným tempem přesunuli až ze západu Francie (denně urazili i 30 kilometrů), si už trochu odpočinuli. Tohle všechno ale prostí Brňané netušili. Povětšinou byli rádi, že zatím v jejich městě panuje jakž takž klid.
Našli se však i tací, kteří viděli v přítomnosti francouzského zlosyna možnost se ho zbavit jednou provždy…
Překvapení na půdě
Aspoň si ho pořádně prohlédne, když už mají toho slavného Francouze ve městě. Výrobce kovových kružidel Zinkel Schmied Mittermaier má k tomu skvěle situovaný dům těsně před Brněnskou bránou. Ulice je tam úzká, dva vozy se jen tak tak vyhnou.
Zrána 29. listopadu 1805 se Napoleon se svým štábem vydává na obhlídku opevňovacích prací na Špilberku.
Koně v tak stísněné ulici nemohou jet tryskem, a tak se kružidlář rozhodne vylézt na půdu svého jednopatrového domu, aby si ten postrach Evropy okoukl z výšky. Vikýř je ale už obsazený. „Co tady děláš?“ vyjede na svého tovaryše Kristla z Bouzova.
Když přijde blíž, zděsí se. Mladík drží nabitou pušku. „Chci zastřelit císaře,“ pronese tovaryš s klidem. Nejde o nějaký momentální výbuch nenávisti, má vše dobře promyšlené.
V ulici by po výstřelu nastal dozajista zmatek, a než by se všichni vzpamatovali, tak by se mu podařilo zmizet zadem, směrem k evangelické modlitebně. Mistr se obává důsledků a podaří se mu Kristlovi atentát rozmluvit.
Pro jistotu o tom ale dlouho mlčí – až do doby, kdy je bezpečné o takových věcech mluvit. V roce 1848 se dokonce objeví zprávička o tomto zamýšleném atentátu v jedněch vídeňských novinách. Napoleon se do města ještě vrátil po vyhrané bitvě u Slavkova.
Definitivně pak Brno opustil 12. prosince 1805 kolem páté ráno se svou osobní gardou.
