Během několika měsíců ztratili desítky letounů. Navíc pumy, shazované z obrovské výšky, jen málokdy zasáhnou určený cíl. Právě proto americký generál LeMay stanoví na počátku března 1945 pro letecké útoky na Japonsko novou strategii:

Už žádné cílené bombardování za denního světla! Přednost dostanou noční kobercové nálety z nízkých výšek, při nichž budou posádky bombardérů shazovat vysoce výbušné pumy!

Nový postup si Američané vyzkoušejí při útoku na japonskou metropoli. Masivním bombardováním Tokia chce generál Curtis LeMay (1906–1990) podlomit morálku obyvatelstva země vycházejícího slunce a zároveň poškodit její válečný průmysl.

Japonci totiž nesoustředí produkci do velkých průmyslových zón, ale zbraně, munici a díly pro vojenskou techniku vyrábějí v malých dílnách, rozesetých po Tokiu i dalších městech.

Ohnivá apokalypsa

V noci z 9. na 10. března 1945 zaútočí na Tokio ve třech vlnách 279 bombardérů B-29. Oslabená japonská protiletadlová obrana jim nedokáže účinně čelit. Američané na město svrhnou téměř 1700 tun převážně malých zápalných pum, naplněných napalmem.

Ulice s dřevěnými domy okamžitě zachvátí plameny. K jejich rychlému šíření přispějí vítr, sucho i nedostatek hasičských jednotek. „Požár zcela zdevastoval 45 kilometrů čtverečních zástavby.

O střechu nad hlavou přišel přes milion lidí,“ upřesňuje historik Ivo Pejčoch (1962–2019). Všechny menší toky a kanály v zasažené oblasti údajně vyschnou. Mnoho lidí zůstane uvězněno v ohnivém pekle.

Někteří uhoří v chrámech při modlitbách, kam se před požárem snažili schovat. Pach spáleného lidského masa budou cítit dokonce i posádky amerických strojů. Jejich útok si vyžádá statisíce zraněných.

O život pak při nejničivějším náletu celé druhé světové války přichází více než 100 000 osob!