Je 6. srpna 1945 a Cutomu Jamaguči, pracovník v loděnicích firmy Mitsubishi, zařizuje poslední záležitosti na své tříměsíční pracovní cestě, následující den se má vrátit domů.
Míří do hirošimského přístavu, aby se rozloučil s kolegy, když vtom si uvědomí, že zapomněl cestovní dokumenty…
Vrací se na ubytovnu, pak znovu do přístavu, je krásné slunečné ráno, 15 minut po 8. hodině.
Cutomu Jamaguči (1916–2010) obrátí zrak k nebi, zahlédne americký bombardér B-29 a oslepí ho ohromný záblesk světla… Pak se rozhostí ticho, Cutomu na pár chvil ztrácí vědomí.
„Když jsem otevřel oči, vše potemnělo…, myslel jsem, že jsem zemřel, ale temnota ustoupila a já si uvědomil, že stále žiji. Upřel jsem svůj zrak na nebe a uviděl ohromný ohnivý hřib, vypadal jako nehybné tornádo,“ vzpomíná.
Jako na Slunci
Jamaguči se právě stal svědkem teprve druhého výbuchu atomové bomby v historii lidstva (prvním byl atomový test Trinity v Novém Mexiku).
Uranová bomba Little Boy exploduje ve výšce 580 metrů nad japonskou Hirošimou a následná termálně-tlaková vlna usmrtí drtivou většinu obyvatelstva města v okruhu zhruba dvou kilometrů.
Ohnivá koule o průměru 370 metrů o povrchové teplotě jako na Slunci doslova anihiluje vše ve svém bezprostředním okolí.
Jamaguči má štěstí, neboť se nachází tři kilometry od epicentra výbuchu. Má prasklý ušní bubínek a závažné popáleniny na polovině těla, ale žije!
Shledává se v loděnici s kolegy a následující den je svým zaměstnavatelem odeslán zpět do místa svého domovského pracoviště, do města Nagasaki.
Zlá předtucha
Cutomu a jeho kolegové měli předtuchu, zlou předtuchu. Byli přesvědčeni, že tento nový druh bomby bude brzy použit znovu. Jeho přátelé dokonce předem odstraňovali okna ze svých domů a promptně hloubili úkryty.
Cutomu Jamaguči zamířil rovnou do nemocnice, kde si nechal ošetřit a obvázat své popáleniny. „Byl jsem celý zabandážovaný, jen oči mi koukaly, a dokonce ani má vlastní matka mě nepoznávala,“ řekl později v jednom rozhovoru.
Poté se vydal do zaměstnání, kde mu šéf říká: „Jediná bomba přece nemůže zničit celé město! Očividně jsi dosti zraněný, zmatený a trošku ses snad i zbláznil.“ V tu chvíli se Cutomu ohlédne a přes okno uvidí ohromný záblesk světla.
Celá kancelář je v mžiku na kusy! Je právě 11 hodin dopoledne a ve vzdálenosti zhruba tří kilometrů právě explodovala plutoniová nukleární bomba Fat Man. Výbuch v Nagasaki Jamagučimu serval z těla všechny obvazy a odkryl popálené rány.
Muž se z posledních sil dopravil do svého domu, aby zkontroloval stav blízkých a následujících několik dní strávil v úkrytu ve vysokých horečkách.
Oficiálně uznán
Cutomu Jamaguči se částečně zotavil, byť o sluch v levém uchu přišel zcela. Pozůstatky z extrémní radiační otravy se v budoucnu patrně projevily tím, že trpěl na oční katarakty a rovněž měl leukémii.
Oficiálně by uznán jako nijū hibakusha (ve volném překladu jako „dvojitý bombový přeživší“) a v budoucím životě se zasazoval o ukončení závodů v atomovém zbrojení.