Dovedete si představit partu kluků, jak cvrnká kuličky ve stínu pyramid? Archeologické nálezy hovoří jasně. V egyptských hrobkách se podařilo objevit kuličky, vyrobené z oblázků, nejstarší z nich je stará 5000 let.

Kuličky patří k oblíbené zábavě po celém světě.

Jsou známé nejen z Egypta, ale také z aztéckých nalezišť, vyskytují se v pohřebištích původních obyvatel Severní Ameriky, už na začátku 20. století archeologové v lokalitě u pákistánského Mohendžodara nalezli kamenné kuličky z doby kolem roku 2500 př. n. l.

O kuličkách píše i básník Publius Ovidius Naso (43 př. n. l.–17/18 n. l.). Říká se, že vášni pro kuličky svého času propadly i budoucí velké postavy světové historie Julius Caesar (100–44 př. n.

l.) nebo poslední západořímský císař Romulus Augustus (asi 465–po r. 511).

Rozhodují o lásce

Novou éru rozmachu zaznamenávají kuličky v období vrcholného středověku.

„Hraní kuliček je povoleno pouze mimo hradby města,“ vydává nařízení v roce 1503 městská rada v Norimberku, když už se v ulicích pro samé důlky nedá ani jezdit s povozy a chodci hlásí častá zranění. Překážkou pro kuličky není ani kanál La Manche.

Anglie za vlády Alžběty I. (1533–1603) říká kuličkám marbles neboli mramory podle materiálu, z něhož se tehdy nejčastěji vyrábějí.

Přelomem v ostrovním království se stává okamžik, kdy se ve městečku Tinsley Green jižně od Londýna ucházejí mladíci Giles a Hodge o přízeň dívky Joan.

Utkají se postupně v mnoha dovednostech včetně lukostřelby, zápasu či šermu a po absolvování všech disciplín je skóre nerozhodné 6:6. „Ať tedy rozhodnou kuličky,“ prohlásí na Velký pátek roku 1588 Joan.

Giles vítězstvím získává její přízeň a od té doby se v Tinsley Green konají kuličkové turnaje, dnes nejstarší pravidelně pořádaná sportovní akce ve Velké Británii.

Hra bohatých

Výroba kuliček z mramorových úlomků či nahrazování osvědčeného materiálu alabastrem, vápencem nebo mosazí přestává s rozmachem kuličkové vášně stačit. V polovině 19. století se ukáže, že vhodným materiálem je i sklo.

Majitelé sklářské dílny v německém městě Lauscha, bratranci Elias (1793–1864) a Septimius (1820–1877) Greinerovi, získávají 15. května 1849 patent na výrobu skleněných kuliček pomocí speciální řezačky.

Německo zůstává kuličkovou velmocí ještě půl století, než se pomyslné vlády ujmou Spojené státy.

„Dodávky přes oceán byly tak drahé, že si kuličky v Americe mohly dovolit jen opravdu bohaté rodiny,“ sděluje ředitel Muzea kuliček v Akronu ve státě Ohio Michael Cohill.

Tehdy vydavatel novin Samuel Dyke vyvine jednoduchý stroj, na němž se kuličky tvoří kutálením po drážkované dřevěné desce. Poprvé v historii tak právě v Akronu začíná masová výroba až milionu hliněných kuliček denně.

Proti současným rekordmanům to ale není žádný výkon. Největším dodavatelem kuliček je dnes firma Vacor z Mexika. Vyrábí až 12 milionů převážně skleněných kuliček denně a vyváží je do 40 států světa.