Matematik a odborník na balistiku František Čuřík přemítá, jak se vyhnout „námluvám“ s nacisty. Bojí se jejich nátlaku. Stojí před důležitým rozhodnutím. Jak je odmítnout? 7. června 1944 se ocitá úplně v koncích…

Svému oboru se věnuje tělem i duší, vytrvale píše učebnice. Profesor matematiky na Vysoké škole báňské (VŠB) v Příbrami František Čuřík (1876–1944) působí v letech 1924–1926 a 1927–1929 zároveň jako její rektor.

Snaží se o přestěhování školy do Prahy, nakonec ale instituce zůstává v Příbrami a Čuřík ji vede úspěšně. Ve 30. letech 20. století s neklidem sleduje rostoucí německé nebezpečí.

Skončí v důchodu

„Profesorský sbor těžce nesl, že německé správy horních a hutních společností dávaly přednost inženýrům německé národnosti, kteří vystudovali ve Freibergu, Leobenu nebo Šoproni.

Profesoři VŠB se proto snažili bránit nostrifikaci (uznání) jejich diplomů, ale také udržovat a pěstovat užší vztahy s Francií a kontakty v rámci Malé dohody,“ píše současný odborník Jan Kotůlek z Katedry matematiky a deskriptivní geometrie VŠB-TU v Ostravě.

Stejně jako ostatní české a moravské vysoké školy je VŠB v Příbrami uzavřena 17. listopadu 1939. Němci předvolají vedení školy a 15 studentských funkcionářů z různých spolků na okresní hejtmanství.

Profesory nad 65 let pošlou do penze, mladší na nucenou dovolenou, což je i Čuříkův případ. Do důchodu ho umístí až v říjnu 1940.

Nedopustí se zrady

Němci v Příbrami zatím zakládají výzkumný ústav společnosti Waffenunion-Škoda-Brünn GmbH. Pracoviště dostane k dispozici vybavení příbramské VŠB i její budovy.

K zahájení práce ústavu ale dojde až v roce 1944. Má zde probíhat výzkum pro vývoj raketových zbraní, kde najdou uplatnění i bývalý profesoři VŠB. Čuřík takovou spolupráci považuje za zradu a raději, než aby se na něčem takovém podílel, si vezme život.

„Důvody pro jeho sebevraždu zůstávají nejasné,“ uvádí ale Kotůlek s tím, že o posledním období Čuříkova života neexistuje mnoho přímých zpráv.

„Někteří jeho kolegové z VŠB propagovali příběh o tom, že František Čuřík byl nacisty nucen spolupracovat v jejich výzkumném ústavu v Příbrami na balistických výpočtech raket V-2,“ dodává. Bylo to však opravdu tak?

Jméno nepadne

Holding Waffenunion-Škoda-Brünn spadá pod zbrojní koncern Reichswerke Hermann Göring s německým vedením, ale výzkumné divize po českou správu. Miloslav Tayerle má za úkol rozjet práci výzkumného ústavu v Příbrami.

Do svého týmu si vybírá některé svoje spolupracovníky ze Škody, dále z brněnské Zbrojovky a také z VŠB v Příbrami. Jejich jména obsahuje zpráva z října 1943, ale Čuříka nezmiňuje. Tehdy navíc ještě neprobíhá žádný výzkum.

„Situace se rychle změnila v srpnu 1944, kdy SS-Hauptsturmführer Rolf Engel, šéf Versuchsanstalt für Strahltriebwerke v Grossendorfu, evakuoval svůj ústav ze západního Pruska do Protektorátu Čechy a Morava a převzal správu výzkumných zařízení v Příbrami.

Intenzivně pracoval na výzkumu raket pro SS a striktně oponoval projektu německé armády V-2,“ popisuje Kotůlek. Jenže v srpnu 1944 už byl Čuřík po smrti. Kotůlek se také domnívá, že Engel by si Čuříka jako spolupracovníka nevybral. Balistika byla tehdy pod německým vedením a on měl svoje osvědčené experty.

Ve službách Porsche

Zkušeného automobilového konstruktéra Oldřicha Medunu (1902–1996) si v roce 1941 vybere sám Němec Ferdinand Porsche (1875–1951), autor vozu VW Brouk, pro vývoj vojenského tahače…I když Meduna do Německa nechce, musí poslechnout příkaz předsedy správní rady koncernu Škoda Wilhelma Vosse (1896–1978).

Během půlroční přípravy tahače RSO se o politiku nestará. Díky tomu si získá Porscheho důvěru natolik, že dostává k nahlédnutí i tajné materiály…