Rusů je moc, navíc si svůj útok dobře připravili. Demoralizovaní Osmadvacátníci jim nedokážou vzdorovat, raději se vzdají. Rakouští velitelé jim to neprominou. Ve snaze zamaskovat vlastní neschopnost udělají z Čechů obětní beránky.

Existuje od roku 1698. 28. pěší pluk zasáhne snad do každé války, kterou rakouská monarchie od té doby vede. Bojuje s Turky, se vzbouřenými Uhry, Italy, Napoleonem (1769–1821) či Prusy a mnohokrát se vyznamená.

V 19. století si proslulá vojenská jednotka vyslouží přezdívku „Pražské děti“. Sídlí totiž v české metropoli, kde také doplňuje svoje stavy. Na počátku první světové války Češi tvoří 98 procent jejího mužstva!

Do akce s nováčky

V srpnu 1914 se účastní nepovedené ofenzivy proti Srbsku. O čtyři měsíce později pak v dnešním Polsku čelí Rusům. Osmadvacátníci svůj úkol splní, nicméně utrpí velké ztráty. Zjara 1915 jsou přesto nasazeni do dalších bojů.

Mají zastavit Rusy, kteří chtějí proniknout do Horních Uher (dnešní Slovensko). V březnu zaujmou pozice u Stebníckej Huty (v současnosti na slovensko-polských hranicích).

Vrchní velení nezajímá, že pluk po těžkých bojích ještě plně neobnovil svůj početní stav a že velká část nováčků si během zkráceného výcviku vůbec nevystřelila z pušky! Nezkušení zelenáči však nejsou jediným problémem 28. pluku.

Jak líčí současný historik Pavel Bělina, Čechy trápí také „nedostatek výzbroje (zvláště kulometů), nekvalitní výstroj a mizerné počasí, kdy se střídal noční mráz s denními oblevami.

K tomu nutno přičíst ještě špatnou organizaci v zásobování, kdy se například strava přepravovala v bedničkách od munice“. Velitel pluku, podplukovník Florian Schaumeier, si tristní situaci svých mužů dobře uvědomuje.

Chce je přesunout do výhodnějších pozic, nadřízení však jeho požadavek opakovaně odmítnou.

Napraví chybu

Rusové 3. dubna 1915 ráno zaútočí. Demoralizovaný 28. pluk se brání, ale přesilu zastavit nedokáže. Brzy je obklíčen. Uniknout se podaří jen hrstce vojáků. Většina jednotky – skoro 1000 mužů – se v beznadějném postavení vzdává.

Debakl Osmadvacátníků vyvolá šok. A také podezření, že čeští „kverulanti“ dobrovolně a bez boje přeběhli k nepříteli! Hlasy zastánců tohoto názoru převáží. Ještě v dubnu je slavný pluk rozpuštěn!

Jeho prapor skončí ve vojenském muzeu a zbylé mužstvo má být rozptýleno mezi jiné jednotky. Rakouská propaganda si na tomto skandálu smlsne. Záměrně vylíčí Čechy jako zbabělce a vinu za bídný výcvik se pokusí hodit na instruktory v Praze.

Ve Vídni jsou ale naštěstí i rozumnější lidé. Se zpožděním se snaží všechno spravedlivě vyšetřit. Nahraje jim také hrdinství zbylého pochodového praporu formálně již neexistujících Osmadvacátníků, který se v létě 1915 vyznamenává na italské frontě.

Svými úspěchy smyje „hanbu“ od Stebníckej Huty. Rázem je všechno jinak, rakouské velení se chytí za nos. V prosinci téhož roku je 28. pěší pluk obnoven a napřesrok se opět zapojuje do bojů.

Foto: vhu.cz., wikipedia.org