Kolik obětí by přineslo dobývání obleženého města? Nikdo nechce riskovat ztrátu více životů, než je třeba, a tak se proti sobě postaví ti nejlepší válečníci z obou stran. Třicet proti třiceti. Vítěz bere vše…

Mezi Anglií a Francií zuří stoletá válka, která pustoší hlavně území země galského kohouta. Výjimkou není ani Bretaň. Když v roce 1342 umírá vévoda Jan III. Bretaňský (*1286), na pozadí války se rozhoří ještě boj o dědictví po něm.

Do toho se zapojují i Angličané, kteří stojí na straně vévodova nevlastního bratra Jana z Monfortu (1295–1345). Ten se pře o svůj nárok s další výraznou osobností z příbuzenstva – hrabětem Karlem z Blois (1319–1364), kterého podporuje i francouzský král.

Řež na širokém poli

Spor trvá několik let, Jan z Monfortu je během bojů zajat Karlem z Blois, toho zase dopadnou Angličané. V roce 1351 je stále ve vězení, Monfort už je několik let po smrti, a tak se výjimečná bitva, která vstoupí do dějin, odehraje bez nich.

„Monfortisté“ se usazují ve městě Ploërmel na severozápadě dnešní Francie, které obléhají podporovatelé Karla z Blois. Jejich velitel Jean de Beaumanoir (asi 1310–1366/1367) ví, že dobývání by bylo zničující pro obě strany.

Vyzývá proto hejtmana obleženého města, Angličana Roberta Bemborougha (†1351), aby spor rozhodli nejlepší z nejlepších. Ten výzvu přijímá. „Vyjděme na široké pole, kde nás nikdo nebude moci rušit nebo nám překážet,“ navrhuje hned pravidla.

Vítězství nic neřeší

Do bitvy vyjíždí 30 vybraných bojovníků z každé strany. V krvavé řeži postupně nabývají převahy zkušenější Francouzi. Beaumanoir krvácí z mnoha ran, v bitvě padne i samotný velitel Bembrough a jeho prořídlý tým se nakonec vzdává.

Konečný výsledek sporu o bretaňské dědictví však tato porážka monfortistů neovlivní. V září 1364 utrpí Francouzi definitivní porážku v bitvě u Auray a vládcem Bretaně se stává syn Jana z Monfortu.

Foto: wikipedia.org