Za první válku, v níž zemřelo více mužů v důsledku boje než nemocí, historikové považují francouzsko-pruský konflikt v letech 1870–1871. Počátky skutečného zájmu o medicínu a péči o raněné přímo na bojišti však lze vystopovat už za krymské války, o necelých 20 let dříve.
Bez ochranných pomůcek
Na polní nemocnici je přebudována místní škola. Tísní se v ní na 300 pacientů, na každého z ošetřujících lékařů připadá zhruba 30 z nich. Podmínky, které zde panují, jsou otřesné.
Hygienické zásady se tu nedodržují téměř žádné, mezi pacienty se ve velkém šíří infekční choroby jako tyfus nebo cholera.
Práce vojenské lékaře za krymské války (1853–1856), v níž proti sobě stojí carské Rusko a Osmanská říše, podporovaná západoevropskými státy, v sobě nese obrovské riziko, že se něčím nakazí i oni.
S nemocnými přicházejí denně do úzkého kontaktu, aniž by měli nějaké ochranné pomůcky.
V centru pozornosti
Na zdravotním stavu pacientů se podepisuje i špatné zásobování. V polní nemocnici není téměř nic. Nejenže chybí základní léky, ale nedostává se tu třeba ani čaje. Zásobování se lehce zlepší až s druhým rokem války.
Lékaři stále nejsou příliš slyšet, ale konflikt přitáhl pozornost řady západoevropských žurnalistů. Pod tlakem veřejného mínění se bídná situace mění k lepšímu. Zásluhu na tom má i sbor sester, vedený Britkou Florence Nightingalovou (1820–1910).
Zatímco v době jejich příjezdu do války úmrtnost v polních nemocnicích činila 41 procent, na sklonku války už jsou to jen dvě procenta.
Bahenní lázeň
Zatímco v nemocnicích hrozí lékařům nákaza infekční chorobou, jejich zařazení přímo na bojiště je ještě nebezpečnější.
Nepřátelé na ně ohledy neberou, kulky jim sviští kolem hlavy – i kvůli tomu, že zákopy na Krymu nejsou zdaleka tak propracované jako ty za první světové války a jsou mnohem mělčí. Vojenský lékař do nich míří každý čtvrtý až pátý den služby.
Musí se tam dopravit po svých, na vzdálenost necelých čtyř kilometrů, za každého počasí. Často se tak brodí bahnem.
Chloroform je luxus
Do zákopů se vojenský lékař vydává vybaven dekou a zásobami na dva dny. Nic víc. Provádí zde nejnutnější zákroky, vesměs jde o amputace končetin. Občas má přitom k dispozici i takový luxus, jakým je chloroform.
Řada lékařů tehdy ovšem účinky tohoto anestetika zpochybňuje a jeho použití se záměrně vyhýbá.
Pro zásoby na vlastní pěst
Na rozdíl od řadových vojáků se lékaři ve sborech západních spojenců na Krymu těší přece jen trochu většímu pohodlí. Každý má především k dispozici vlastní stan, který si může vybavit dle libosti. Má také nárok na jednoho koně, případně poníka. Tím má usnadněnou cestu k zásobám, pro které si může sám zajet.
Zničená záda
Nedostatek spánku palčivě trápí všechny vojenské lékaře. Často je vytáhnou uprostřed noci přímo z postele, aby se ujali nových raněných. Další potíže jim způsobují bolavá záda. Polní lůžka jsou za krymské války umístěna pár centimetrů nad zemí. Lékaři se tak musejí k pacientům neustále ohýbat, což si vybírá svou daň.
Foto: ckrumlov.cz