Nálezy roztodivných fosilií v lomu nedaleko Oxfordu vyvolají mezi anglickými akademiky rozruch. Zkameněliny nápadně připomínají zvířata, snad koně. O evoluci dosud nikdo z vědců neslyšel, a tak se rozproudí vášnivá debata.

„Jsou to jen náhodně seskupené krystalky soli. Nic víc,“ je přesvědčen přírodovědec Robert Plot.

Vyrostl v anglickém Kentu a vystudoval prestižní kolej Hertford College na Oxfordské univerzitě. Jeho zájmem byla přírodověda a starožitnosti.

V roce 1674 se pak 34letý Robert Plot (1640–1696) začne věnovat vědecké práci – hledá, zkoumá a popisuje přírodní zajímavosti v hrabství Oxfordshire, v němž tou dobou žije. V okolí se nachází mnoho lomů, které k jeho bádání skýtají vysoký potenciál.

První nálezy zkamenělin tak na sebe nenechají dlouho čekat. Plot je k nim ale nedůvěřivý.

I když zjevně připomínají kdysi živé organismy, již tehdy se mezi odborníky vedou spory, zda jde skutečně o pozůstatky živočichů, nebo pouze o náhodný výtvor půdotvorných sil. Plot je zpravidla zastáncem druhé možnosti…

Pozůstatky obrů?

„Soli jsou přirozenou přísadou hornin. To už bylo, myslím, dostatečně zaznamenáno, tudíž dále nad tím bádat by bylo ztrátou času,“ stojí v Plotově spise, který vydá po třech letech práce. Nezpochybňuje však existenci fosilií úplně.

Autentičnost přizná například zkamenělé kosti, nalezené v lomu u Cornwallu na jihozápadě Anglie. Na první pohled ho překvapí její mimořádná délka a váha.

Nejprve ho napadne, zda nemůže jít o kost slona, který se na britské ostrovy dostal během římské nadvlády (od 1. do 5. století n. l.). Po porovnání s ostatky současných slonů však tuto hypotézu zavrhne a přijde s novou, snad ještě podivnější.

„Jde o kost člověka,“ usoudí Plot. Její velikost si vysvětluje tím, že v minulosti podle něj žili lidé o těchto proporcích. O 150 let později se zjistí, že to, co Plot považoval za kost obra, byla ve skutečnosti stehenní kost dinosaura rodu Megalosaurus.

Předmětem drbů

Třebaže některé Plotovy závěry byly ze současného pohledu chybné, jeho práce přinesla řadu zajímavých poznatků. Jeho jméno se ve své době skloňuje mezi odborníky i laiky, a dokonce se mu začne přezdívat „učený doktor Plot“.

Jeho práce udělá dojem i na slavného sběratele umění Eliase Ashmola (1617–1692). Ten svou rozsáhlou sbírku věnuje právě Oxfordské univerzitě, která kvůli ní nechá postavit celé nové muzeum, nesoucí jméno štědrého dárce.

Historicky prvním ředitelem Ashmoleova muzea se pak stane právě Plot, jenž na univerzitě současně vyučuje chemii.

„Univerzita mohla těžko nalézt nadšenějšího ředitele, i když je to muž poněkud neobvyklého charakteru,“ nechá se slyšet jeden z Plotových blízkých spolupracovníků.

O Plotovi se v kuloárech nesou všelijaké drby a snad i ty mohou stát za jeho rozhodnutím na svůj post v roce 1690 rezignovat. „Chci se věnovat něčemu lepšímu, než jen sedět a dělat nic pro nic,“ okomentuje svůj odchod do penze.

Plot se ještě stihne oženit, ale není mu dopřán dlouhý život. V dubnu 1696 umírá na zánět močového ústrojí.

Foto: Wikipedia Commons