Na prsou pražského malíře Františka Ebrla se blyští prestižní Řád čestné legie. Blízký přítel Pabla Picassa či Amedea Modiglianiho ho získává v roce 1928. Asi by ho v tu chvíli nenapadlo, že ani ne o 100 let později bude ve své vlasti prakticky zapomenutý.
Také Češi mají s trochou nadsázky svého Salvadora Dalího (1904–1989). Byl jím František Zdeněk Eberl (1887–1962). Stejně jako španělský enfant terrible i tento pražský rodák si totiž nesmírně libuje v extravaganci.
Zatímco Dalí šokuje lidi procházkami s ocelotem jménem Babou, jemu dělá pro změnu společnost lev a krokodýl. Nadto se rád prohání v bugatce a na pařížském Montmartru vymetá bary i nevěstince. Hlavně to je ale uznávaný umělec.
„Eberlův mimořádný talent se projevil nebývale brzy,“ upozorňuje současný rakouský galerista Gerald Weinpolter. Na Akademii výtvarných umění v Praze je Eberl přijat v pouhých 16 letech.
Bojuje v legiích
Na pražské akademii vydrží mladík jen velmi krátce. Jako syn bankovního ředitele nemá nikdy hluboko do kapsy. Už v roce 1904 proto odjíždí na studia do Mnichova, odtud zamíří do Amsterdamu a následně do Stockholmu. V roce 1911 mu ale učaruje Paříž.
Jeho novým domovem se stává Montmartre a jeho přáteli Picasso (1881–1973), Modigliani (1884–1920) či Maurice de Vlaminck (1876–1958). Malířův rozlet záhy přibrzdí první světová válka.
„Po jejím vypuknutí se přihlásil jako dobrovolník do československých legií,“ přibližuje jeho další osud kunsthistorik Pavel Chalupa. V legiích stráví Eberl rok a půl. Na frontě je dokonce několikrát raněn.
Život bohéma
Paříž hostí další Salon nezávislých. Na přehlídce, u jejíhož zrodu stál Gauguin (1848–1903) či Cézanne (1839–1906), je možné obdivovat také Eberlova díla. V zemi galského kohouta je totiž český výtvarník nesmírně úspěšný.
Na oficiálním Salonu vystavuje už od roku 1913. Později jsou jeho obrazy k vidění také v londýnské Royal Academy. Ateliér si Eberl, který od roku 1920 vlastní francouzský pas a nechává si říkat François Maurice, pořídí na pařížské rue Camille-Tahan.
„Už na konci 20. let vedl nákladný bohémský život,“ poznamenává Chalupa. Eberl se obklopuje exotickými zvířaty a kupuje si nablýskaný vůz značky Bugatti. S ním se neprohání jen po pařížských ulicích, ale také po závodištích.
Hraje v kasinu
Z vilky, zasazené do úbočí prudkého svahu, je možné spatřit překrásné scenérie včetně výhledu na Monako. Eberl si zde ve 30. letech pořizuje letní sídlo a stává se pravidelným návštěvníkem zdejšího kasina.
Po vypuknutí druhé světové války se sem stěhuje natrvalo. Získá zde čestné občanství a pořádá významné výstavy. Je už tehdy koneckonců rytířem čestné legie a členem zednářské lóže Théléme.
Nadále ale maluje především prostitutky, morfinisty či scény z cirkusů a tančíren. Po skončení války ho zláká zpět Francie. „Zemřel 8. října 1962 ve svém pařížském ateliéru na rakovinu,“ píše Weinpolter.
*** Spolužák u Maffie ***
* U malířského stojanu nedaleko Františka Eberla postává Emil Filla (1882–1953) a stejně jako jeho spolužák maluje akt, sedící před nimi.
* Oba studují v ateliéru u Vlaho Bukovace (1855–1922), Chorvata působícího na pražské Akademii výtvarných umění. Poté se opět potkají krátce před první světovou válkou v Paříži. Filla se ale v metropoli na Seině dlouho nezdrží.
* Po vypuknutí bojů dramaticky prchá do Nizozemska – „Zde jej kontaktoval Edvard Beneš a přesvědčil Fillu i jeho ženu, aby se stali členy odbojové Maffie, pro kterou pak pašovali informace,“ uvádí současná publicistka Magdalena Čechlovská…V zemi tulipánů malíř třeba vyvolává tajné zprávy, psané neviditelným inkoustem.
