Už při narození dostane František do vínku řadu vlastností tolik potřebných pro jeho pozdější závratnou kariéru – zejména nezdolnou pracovitost, výřečnost a štědrost. Navíc má dobré konexe.

I díky nim se v pouhých 29 letech stane kardinálem a krátce nato i olomouckým biskupem.

Jeho začátky v politické kariéře na Moravě jsou přitom poměrně trudné. „Byl tu docela dlouhou dobu považován za cizince, protože tatínek byl Rakušan a maminka byla Španělka,“ vysvětluje František Zelinka z Regionálního muzea v Mikulově.

Mladý biskup totiž neumí pořádně česky, takže se celkem obtížně domlouvá se svými stavovskými kolegy na zemských sněmech. Jakožto hlava katolického tábora to navíc nemá vůbec snadné.

„Předsedal zemskému sněmu, takže měl hájit především zemské zájmy, nikoliv katolické,“ podotýká současný historik Tomáš Parma. Ditrichštejn (1570–1636) je však obratným diplomatem, který dokáže šikovně lavírovat mezi oběma tábory.