Benešovi se přitížilo, v létě 1947 prodělal mozkovou mrtvici. Manželka Hana o něj pečuje a na veřejnosti o jeho stavu mlží. Jen ať si lidé myslí, že je v pořádku.

První dáma si uvědomuje složitou politickou situaci v zemi a nechce zbytečně nahrávat komunistům, jejichž moc sílí!

Seznámili se na podzim 1905 v Paříži. Napřesrok se Eduard Beneš (1884–1948) s dcerou železničního zřízence Annou Vlčkovou (1885–1974) zasnoubí. Záhy si oba změní svá křestní jména.

Zatímco Eduard sáhne po zvučnějším Edvardovi, z Anny se na jeho přání stává Hana, aby mu prý nepřipomínala bývalou láskou. V listopadu 1909 mají v Praze skromnou svatbu. Dětí se v průběhu let nedočkají, což Hana údajně ponese velmi těžce.

Nejde o jedinou obtížnou zkoušku, kterou musejí mladí manželé Benešovi překonat. Za první světové války se několik let neuvidí a Hana stráví kvůli spolupráci s protihabsburským odbojem skoro rok ve vězení!

Módní ikona

Po vzniku Československa se Beneš stává ministrem zahraničí. Manželka mu je po všech stránkách velkou oporou a současně se angažuje v charitě a ženském hnutí. „Tichá, jemná a krásná.

Trpělivá a skromná, krajně sebezapíravá vedle muže tak přetíženého prací, jakým byl vždy ministr Beneš. Dokonalá dáma ve smyslu osobní kultury a obětavé služby rodinné i společenské,“ ocení její kvality novinář a spisovatel Karel Čapek (1890–1938).

Po Benešově zvolení čs. prezidentem v prosinci 1935 se Hana musí popasovat s novou rolí první dámy. Hlavně díky přirozené schopnosti komunikovat s každým bez ohledu na jeho postavení to zvládne na výbornou. Národ si ji zamiluje.

Hana pokračuje v charitativní činnosti. Když to jde, každému pomůže. Třeba jen pytlem brambor, který nechává poslat hladovějící rodině. Funkci první dámy celkově vykonává s obrovskou profesionalitou a inspiruje v mnoha ohledech.

Veřejnost vnímá vzdělanou a inteligentní ženu také jako módní ikonu a symbol elegance. Jak upřesňuje současný historik Petr Zídek, Benešova manželka „měla velice dobrý vkus“.

Hlídaná StB

Druhou světovou válku stráví manželé Benešovi v anglickém exilu. Hned na jaře 1945 se pak vracejí do osvobozeného Československa. Stárnoucího a chřadnoucího prezidenta Beneše čeká poslední náročný souboj, a to s komunisty.

V únoru 1948 jim nezabrání převzít absolutní moc v zemi. I v těchto těžkých poválečných letech je Hana manželovi velkou oporou. Pečuje o něj a dodává mu sílu nevzdávat boj za jeho ideály.

V červnu 1948 zlomený Beneš na prezidentskou funkci abdikuje, v září pak umírá. Komunistický režim nechává jeho manželku sledovat, jinak se jí ale nemstí. Bývalé první dámě přizná slušný důchod a platí jí byt v centru Prahy.

Ona se ale zdržuje převážně ve své vile v Sezimově Ústí. Podle současného publicisty Radka Brože se stýkala „jen s rodinou a okruhem nejbližších přátel. Pečovala o zahradu i odkaz svého muže, kterého přežila o dvacet šest let“.

Národem uctívaná Hana Benešová umírá 2. prosince 1974 ve svém pražském bytě. I když se komunisté pokusí její pohřeb utajit, do strašnického krematoria se s ní o pět dní později přijdou rozloučit stovky lidí…