Když nadějný synek z bohaté podnikatelské rodiny dostane firmu na hraní, nejspíš ji brzy přivede na buben. Anebo z ní vybuduje celosvětově známé impérium, které přetrvá staletí.
Italské příjmení podnikatele Heinricha Mattoniho, který přišel na svět 11. srpna 1830, není náhodné. Pochází ze starého rodu z oblasti Milána, na našem území ale Mattoniové nejsou žádnými nováčky.
Už obchodník s tropickým ovocem Octavio Mattoni se na konci 18. století přiženil do Karlových Varů. Jako syn obecního rady a úspěšného podnikatele dostává Heinrich skvělé vzdělání, svou budoucnost však zdaleka nalinkovanou nemá.
„Všechno si musíš zasloužit,“ slyší od otce. Pracuje jako řadový účetní a v popisu práce má cesty do Vídně či Hamburku. Až po 12 letech nabírání zkušeností se vrací do Karlových Varů. Píše se rok 1856 a začíná vzestupná dráha nadějného mladíka.
Dvorní dodavatel
Do začátku ovšem přece jen musí bohatý otec trošku zatlačit. Za 7050 zlatých odkupuje nepříliš úspěšný obchod s karlovarskými minerálními vodami, a aby se syn „otrkal“, svěřuje Heinrichovi jeho vedení. Nový šéf rychle dokáže, že rodinné geny se neztratily.
Už v roce 1866 například přichází s technologickou novinkou – stáčením minerálky do skleněných lahví místo do dosavadních hliněných nádob. Brzy se na etiketě objeví symbol červeného orla s rozpjatými křídly z rodového znaku Mattoni.
Zakrátko se vývoz prudce zvýší a minerálka zachutná i samotnému císaři Františku Josefovi I. (1830–1916), který Mattoniho jmenuje dvorním dodavatelem.
Do lázní vlakem
V roce 1873 získává Mattoni Ottův pramen a zakládá vlastní firmu, která prosperuje ještě víc než ta otcova.
„V roce 1869 činil prodej 331 449 lahví, kolem roku 1880 se vyšplhal na přibližně tři miliony lahví ročně, v roce 1901 čítal již devět milionů lahví,“ uvádí dnes ředitel Mattoni Muzea v Kyselce Ladislav Sýkora.
Mattoni už provozuje i obchody v prestižních vídeňských lokalitách, exportuje do Německa, Francie, Anglie nebo USA. Z výnosu financuje výstavbu městských lázní Kyselka, k nimž přivádí železnici.
„Minerální voda má léčivé účinky,“ podporuje jeho podnikání odborný posudek profesora lékařské fakulty a průkopníka balneologie Josefa Viléma z Löschneru (1809–1888).
Chvála místních
Dobré vztahy s císařem se projeví 27. října 1889, kdy je Heinrich Mattoni povýšen do šlechtického stavu a smí používat šlechtický přídomek Edler. Nehodlá se ale zastavit, pokračuje v expanzi.
Veškeré zisky vrací zpět do modernizace jímacích i stáčecích provozů. „Díky němu je v kraji hodně dobře placených pracovních míst,“ chválí ho místní. Pro své zaměstnance v roce 1884 zřizuje nemocenskou pokladnu k pokrytí nákladů v případě nemoci.
Když Heinrich Mattoni 14. května 1910 umírá, zanechává za sebou prosperující impérium a obchodní značku nevyčíslitelné ceny.
